Chinese Lunar Festival

Bylo to neuvěřitelné. Tohle ji tolik chybělo! Oslavy čínského Nového roku přímo milovala! Ano, byla z Japonska, ale na tohle se těšila. Všude plno barev, světel a lidí, kteří mluvili minimálně podobnou řečí jako ona sama. A dnešek nebyl změnou. Narazila na tolik Japonců! Všechno kolem ní bylo úchvatné. Sama byla rozzářená a usmívala se na všechny kolem. Po celou dobu se snažila mluvit, co nejvíce japonsky, aby si to užila. Z jejich známých nikdo neuměl japonsky, což nebylo divné. Chodila si povídat do čínské čtvrti, kde bylo relativně dost lidí, kteří uměli alespoň základy japonštiny. Ani si neuvědomovala, že si Julek myslí, že by to ona mohla považovat za rande. Jak by taky. Řekl, že se půjdou tam jenom ukázat, aby všichni viděli, že je živá a nebojí se. Což byla pravda. Možnosti toho, že ji někdo zavraždí se skutečně nebála. Navíc... Čím déle se udrží naživu, tím někomu bude ležet v žaludku a někdo nedostane peníze za zakázku. To se ji dosti zamlouvalo.
Měla na sobě černé džíny, tmavě modré triko a bílý kabát. Na tváři ji hřál veselý úsměv, když se objevila vedle Julka. "Už jste něco vyčíhal? Či nad něčím uvažujete?" Špitla tiše vedle něho a rozhlédla se kolem sebe. Všude se všichni veselili a bavili se. Byla zvědavá, jestli budou jen chodit a tvářit se, že se baví, či se zapojí. Nebylo by to špatné, přeci jen jsou to oslavy! Minimálně by mohli ochutnat něco, ne? Stále vzpomínala, když Richard prvně ochutnal japonské jídlo... Ačkoliv Julek už japonské jídlo znal. Avšak tady bude čínské hlavně. Tolik věcí ji hlavou kolovalo, že skoro ani nevypadala, že by své okolí vnímala.