Shadow Hills RPG
Would you like to react to this message? Create an account in a few clicks or log in to continue.

l'Atmosphère restaurant

3 posters

Goto down

l'Atmosphère restaurant Empty l'Atmosphère restaurant

Příspěvek pro Admin Sun Dec 16, 2018 3:02 pm

l'Atmosphère restaurant QMK28

Hledáte-li gastronomické nebe, pak jedině v této restauraci. L'Atmosphère naplní vaše sny, zároveň však počítejte s tím, že dokonale vyprázdní peněženku. Běžný smrtelník musí dlouho šetřit, aby svou drahou polovičku mohl pozvat na večeři do tak luxusní restaurace jako je tato. Zapomeňte na to, že byste si tu dali obyčejný hamburger nebo levné pivo, zde frčí pravá, nefalšovaná francouzská a molekulární kuchyně, která přináší inspiraci. Samozřejmě nesmí chybět perlivé šampaňské.
Admin
Admin
Admin

Posts : 40
Join date : 16. 12. 18

https://shadowhills.forumczech.com

Návrat nahoru Goto down

l'Atmosphère restaurant Empty Re: l'Atmosphère restaurant

Příspěvek pro Charleen Gaëlle Rochée Thu Dec 27, 2018 3:31 pm

"Přátelé...? Ty si vážně myslíš, že po tom všem můžeme zůstat přátelé?!" Sotva mohlo něco znít hůře, než hluboce zhrzená a zklamaná žena - možná tak zhrzená a zklamaná Charleen, která nyní upírala své hnědé oči na muže v obleku před sebou. Vysokého, pohledného, možná trochu staršího, než byla zvyklá, ale to nevadilo, neb to znamenalo zkušenosti navíc. "Charlie, víš, že to byla jen... nerozvážná hloupost..." Muž, jehož jméno bylo Bennett, jí posledních několik týdnů zahříval postel - Charlie se nebyla zvyklá vázat, vyhledávat dlouhodobé vztahy nebo milence na víc než jednu noc, ale občas... Občas byla kořist moc lákavá, než aby ji nechala pláchnout, což byl případ i tohoto podnikatele, který na ni hleděl poněkud zoufalým pohledem. Dokonce k ní natáhl dlaň, aby ji pohladil po holé paži - tehdy ale Charlie vztekle ucukla a pod nos mu naservírovala svůj prst. "Nesahej na mě," zasyčela vztekle. "Měl jsi přemýšlet, než jsi vlezl s tou kurvičkou do postele, rozumíš?" Charlie se nestávalo často, že by byla ona ta podvedená. A ten pocit se jí nelíbil, přestože kdykoliv Bennett odjel na delší dobu z města kvůli práci, byla to ona, kdo si za něj snadno našel náhradu a na nějaké závazky nebral ohledy. To však neznamenalo, že něco podobného mělo fungovat obousměrně, ba naopak to Charlie považovala za své výsostné právo, zatímco Bennett... Nu, ten se měl nejspíš plazit ve výslunní její přízně a těšit se z toho, že vůbec někoho takového získal pro sebe na delší dobu. K jeho smůlu tyhle dny však dnešním večerem skončily. Nenechá jej dál cokoliv říct, maximálně se nadechnout k další ubohé a kvílivé odpovědi ve snaze ji odprosit, aniž by mu došlo, jak zbytečné to je. Byla ublížená, byla raněná a nechtěla ho už vidět. Nikdy. "Ještě jednou mi zavoláš, pokusíš se mě jakkoli kontaktovat nebo budeš kohokoliv z mých známých otravovat svou přítomností a přísahám, že si budeš přát, abys mě nikdy nepotkal. Jsi patetický, sobecký hajzl a skončíš sám, úplně sám." Zněla naštvaně a zoufale nenávistně, její hnědé oči, jindy veselé a tak trochu rošťácké, zářily hlubokým hněvem. A kdyby mu to nebylo zcela jasné, svá slova ještě jako vykřičníkem zvýrazní ostrou fackou, po níž s ním definitivně skončila. Namísto dalších zbytečných řečí za sebou nechá ohromeného Bennetta, když se otočí a rázným krokem vypochoduje z baru, v němž již se značnou předchozí neochotou svolila ke schůzce, za chůze na sebe natahujíc dlouhý černý kabát, přestože nemířila daleko - jen o pár podniků dále, tentokrát do luxusní restaurace L´Atmosphere, v níž jí čekala mnohem příjemnější společnost.
Věděla, jakým směrem se dnešní večer bude upírat, a pravdou bylo, že nechtěla na jeho konci být sama - zrovna tak ale neměla chuť na další patetické chcípáky, kteří se nedokáží ovládnout při pouhém zavrtění zadku. Byla to tedy Abigail, čarodějka, k níž jí vázalo trochu prapodivné přátelství, komu se tohle dopoledne ozvala, jestli by se s ní neměla zájem setkat - ukázalo se, že Abigail má v současné chvíli úplně stejný názor na muže jako Charlie. Na první pohled už mnohem klidnější a vyrovnanější vstoupí do restaurace, kde svůj kabát svěřila pinglovi, zatímco hnědýma očima zvýrazněnýma pouze černou kočičí linkou přejela po prostoru restaurace, hledajíc svou přítelkyni. Charlie si vždy potrpěla na svém vzhledu a z domu prakticky nikdy nevyšla neupravená, držíc se svých zásad elegance, dnešního večera zpodobněných v černých upnutých kalhotách s vysokým pasem, krajkované halence bez rukávů, která zakrývala přesně ty patřičné partie, takže se ani neobtěžovala brát podprsenku, a černých jednoduchých semišových lodiček, zatímco vlasy spletla do volného, ležérního copu spadajícího přes rameno. Na malý moment, jen na krátkou chvíli jí bodlo u srdce s přesvědčením, že ji Abbie nechala na holičkách, dokud dívku nespatřila v jednom z boxů - alespoň to jí vykouzlilo úsměv na tváři. Zamíří za ní, aby nakonec vklouzla do boxu hned vedle ní. "Ani si nedovedeš představit, jak ráda tě vidím..." vydechne. "Pití. Budu potřebovat hodně, hodně pití. Byl to takový... Idiot!"
Charleen Gaëlle Rochée
Charleen Gaëlle Rochée
Nogitsune

Posts : 13
Join date : 27. 12. 18

Návrat nahoru Goto down

l'Atmosphère restaurant Empty Re: l'Atmosphère restaurant

Příspěvek pro Abigail Saige Williams Thu Dec 27, 2018 6:34 pm

Bublající voda v kotlíku černém jako samotná smrt vyvolávala na tváři mladě vyhlížející ženy spokojený, téměř škodolibý úsměv příznačný pro ty, kteří rádi podlehnou tenatům pomsty. Abigail nepatřila k zářným výjimkám, spíš naopak - pokud mohla, nenechala si ujít možnost potrestat prakticky cokoliv. Od špatné volby slov přes zapomenuté výročí (ať už bylo jakkoliv důležité), až po podvod. Poslední z příkladů, bohužel, zasáhl i ji. Jeden fešák, velmi charismatický, což mu přidávalo na bonusových bodech, aby ho Abigail vůbec vzala na vědomí, si začal hrát s věcmi, které mu nepatřili. V jeho případě s majetkem rodiny Williams, potomkům slavné Abigail Williamsové, tehdy ještě Rogersové, známé salemské čarodějnice, dle níž byla tmavooká žena pojmenovaná. 'Tetička Abigail', jak se jí v rodinných kruzích říkalo, rozpoutala šílenství kolem čarodějnických procesů, obviňujíc nemalé množství žen ze svých i podřadných kruhů. Jako většina žen, i ona trpěla a rodina Williamsových za to ctila a do dnešního dne jí prokazovala úctu sabaty a rituálními obřady. Majetek Williamsů se nacházel v lokalitě, kterou postupně odkupoval zhýčkaný miliardář pro své budoucí golfové hřiště. Rodinný dům patřil mezi ty poslední, které mu v realizaci překáželi, což samozřejmě mělo patřit pouze k dočasným problémům. Když se zjistilo, že majetek spadá do rukou Abigail Saige Williamsové, padlo rozhodnutí, kdy mělo stačit navázat rádoby romantický vztah, přemluvit ji k prodeji a vše ukončit. Tenhle zkušený realitní makléř, jakýsi Jeremy, se kolem Abbie začal vyskytovat podezřele často. Zprvu jí tím akorát odrazoval, posílala ho ke všem čertům, ignorovala neustálé zprávy a pozvání na kávu i do restaurací. Vtíravost v jejím případě neplatila za kvalitu, rozčilovala ji a nutila si držet ještě větší odstup. Po nějakém čase došlo na uvědomění, že jí poslední dobou chyběl kontakt se světem, ačkoliv lidi jako takové nesnášela, pohrdala jimi a dávala jim najevo, co si o nich myslí přezíravými pohledy a nosánkem zvednutým nahoru. Nakonec souhlasila. Kávu i restauraci samozřejmě zacvakal Jeremy, o drahé lahvi vína nemluvě. Avšak i tento krátký románek měl brzy spět ke svému konci. Jeremy měl v hlavě akorát své vítězství a Abbie ovládlo podezření z počínajícího laxního chování k její osobě. Ty tam byly doby, kdy jí okouzlil rádoby směšným vtipem, ty se k jejímu zprotivení změnily na velmi špatné, přestal jí nosit květiny, dárečky... Přestal se s ní stýkat. Nebyla by to ona, aby nezačala zjišťovat, kde se stala chyba a proč Jeremyho city ochladly. Stačilo jí pár kapek lektvaru pravdomluvnosti, aby vysypal z rukávu veškerá esa, která si uchovával pro zničení jejího světa. Dům jí hodlali zabavit na základě falešného obvinění a podstrčených důkazů, neboť odmítala podepsat jakýkoliv papír, aniž by si ho důkladně přečetla. Chlapec se nakonec i přiznal o úvaze nad vazební celou, aby neměla přístup k žádným informacím. Dlouho neváhala s odplatou ve formě prokletí, kdy konec bude bolet. Hodně bolet.
"Heat and power this dead flower by this curse, I make it worse!" Do vařící se vody přidala uschlý květ blínu černého, jedovaté květiny, která měla pomoci čarodějce provést tvrdou, doživotní odplatu. Jakmile byl rituál naplněn, na výsost spokojená žena věnovala kotlíku pobavený úsměv. "Uvidíme se v pekle, zlato," zanotuje, posílaje bublající vodě vzdušný polibek malinově tmavých rtů. Když bylo vše hotovo, odstranila zbytky, nevyužité bylinky zavěsila, aby se dál sušily, zatímco se sama vydala převléknout do černé pouzdrové sukně končící v ohybu kolenního kloubu, černého sáčka, v jehož hlubokém výstřihu jen při větším štěstí bylo znát, že jí ňadra hýčkala kvalitní krajková bralett. Na nohách oblíbené Louboutinky ve vínovém odstínu s jasně rudou podrážkou, tolik typickou pro tuto značku. Doma se možná oblékala jako studentka dívčí školy z padesátých let, avšak do společnosti, zvláště té vytříbenější, se uměla oháknout v té správné kvalitě. S rozpuštěnými tmavými vlasy vyrazila do chladného shadowhillského počasí, přivolávaje si taxi, neboť odmítala trápit nohy dlouhodobou chůzí a zvlášť po kočičích hlavách, jimiž bylo město prošpikováno skrz na skrz. Před restaurací, kde auto zastavilo, se nakrátko zastavila s pohledem na restaurování protější budovy v secesním, prakticky zapomenutém stylu, který Ameriku tolik neuchvátil. Čokoládové oči kopírující jednotlivé ornamenty sklouzly k rozevřeným štaflím, jimž se většina lidí vyhýbala z pověrčivosti podobně jako černým kočkám. Dost lidí raději přešlo na druhou stranu, zvláště tehdy, když se pokoušeli širokými okny procpat dovnitř majestátní černé křídlo. Jen jeden člověk neodolal a pokusil štěstěnu - Jeremy mířící kdo ví kam, pravděpodobně za další dívkou, kterou by mohl oblbnout. Zlomyslný úsměv zkroutil rty, když si jí všiml. Zastavil krok. To neměl dělat. "Udělám to ještě horší," odcituje větu kletby, prsty naznačujíc zamávání - to poslední, které měl kdy spatřit. Lanko držící klavír se roztrhlo a hudební nástroj doslova rozdrtil každou kost v těle podlého zrádce Jeremyho. Zatímco kolem se ozýval křik a volání záchranné služby, Abbie vesele vkročila do luxusní restaurace, kde se měl uskutečnit sraz s velmi dobrou, v jejím případě jedinou přítelkyní, kterou v Shadow Hills našla.
Charleen pro Abbie přinášela rozptýlení od všeho toho děsu kolem. Od školy, kde vyučovala semináře o čarodějnických procesech a občas zaskočila jako supl za profesora astronomie, od lidí, jejichž druhem pohrdala a nyní i od mužů. Považovala za vítězství každou volnou chvíli, kterou mohla strávit s ní, pokud zrovna nesplétala pavučinu lží a podlých plánů, jak se zbavit hrozeb ve svém životě. Obě měly podobné názory na většinu věcí, i proto si dokonale sedly. Vyčkávaje na ni v jednom z brokátem potažených boxů nahrazujících kapku soukromí, si pohrávala s pramínkem vlasů. Díky dobré náladě se počasí venku nebouřilo, naopak i v toto zimní období jasně zářilo slunce. Tmavé, prakticky černé oči zvedne až ve chvíli, kdy se vedle ní zjeví nejlepší přítelkyně s prudkým výdechem. Jen zlehka povytáhne obočí. "Mám se ptát?" Ve chvilce ticha luskne prsty, ačkoliv se jednalo o pohrdavé gesto vůči číšníkům, s Abbie to nijak nehnulo. Právě naopak - vždy ji bavilo dokazovat lidem, kde je jejich místo a kam budou patřit i za další desetiletí a staletí. "Nebo spíš... jak mu můžu ublížit?"
Abigail Saige Williams
Abigail Saige Williams
Witch

Posts : 13
Join date : 27. 12. 18
Location : Shadow Hills

Návrat nahoru Goto down

l'Atmosphère restaurant Empty Re: l'Atmosphère restaurant

Příspěvek pro Charleen Gaëlle Rochée Thu Dec 27, 2018 7:31 pm

Letmým, rychlým gestem odhrne několik uvolněných pramenů vlasů z čela za ouško zdobené řadou náušnic – nelibovala si v tetováních ani piercinzích, ale pro náušnice měla slabost, u jedné dírky v každém uchu tak nezůstala, ač v jejím podání se stále jednalo o vkusné šperky, obvykle stříbrné pecičky nebo kroužky. „Nemusíš se ptát, řeknu ti to všechno dobrovolně…“ Možná zněla hněvivě, sotva však vůči své přítelkyni, která za nic nemohla a navíc neměla penis, což se v tenhle moment jevilo jako rozhodující, neboť po číšníkovi, který poslušně naklusá na Abbiino lusknutí, jen střelí pohledem, očividně proklínajíc jeho matku vůbec za to, že si dovolila porodit muže, tak podřadné lidské plémě, když mohla mít dokonalou malou holčičku. „Vodku s ledem. I pro tebe…? Nebudu pít sama…“ Její rozhodnutí bylo spíše pobídnutí pro tmavovlásku, aby se k Charlie přidala a nenechala ji připíjet si sama se sebou. „A… počkejte…“ Roztržitě se natáhne pro nápojový lístek vázaný pravděpodobně v pravé kůži vzhledem k tomu, kolik si zde za jednotlivá jídla účtovali, aby pohledem rychle přejela po nabídce bílých vín, než sama dojde k názoru, že na zrovna velké rozhodování dnes náladu nemá. „Přineste nám láhev sladkého Rieslingu. Snažte se…“ S těmito slovy propustí číšníka z jejich bezprostřední moci, při jeho odchodu však zachytí mužovi myšlenky. Přesně proto nespokojeně přimhouří oči, sledujíc jeho záda. „Chce nám plivnout do pití. Ví, že nemůže, ale vážně by to rád udělal…“ Charlie by nejspíš měla být vděčná za to, že na světě existují číšníci a barmani, kteří by neradi přišli o svou práci a chovají se tak spořádaně a slušně – zvláště ve chvílích jako tahle. Vzápětí se ale obrátí zpět na Abigail, usazujíc se tak bokem ke stolku a čelem ke své přítelkyni. Upřímně si nepamatovala, jak se stalo, že si zrovna ona našla dívčí kamarádku, které ani jednou ještě nezatoužila vyškrábat oči nebo ji shodit z útesu… Minimálně svou kritikou slovně. Nejspíš za to mohl fakt, že měly podobné názory, podobné postoje k životu a jak jedna, tak ani druhá si netoužila vpustit muže do života víc než na povrchní románek, proto bylo příjemné mít někoho, s kým si mohly otevřeně promluvit a společně tiše nenávidět všechny ty chcípáky, od nichž pociťovaly křivdu. „Ten kurevník mě podvedl s nějakou… cuchtou, když byl mimo město. Prý se to stalo jen jednou, takže k jeho prohřeškům můžeme připočítat i chronické lhaní…“ Jednou za noc, možná, protože v posteli za nic nestál – to nebyla tak úplně pravda, ale tuhle úvahu Charlie nemohl nikdo upírat – ale ona až moc dobře věděla, že to nebyla pravda a Bennett se svou kolegyní, nebo co to bylo za děvku, strávil večerů víc. „Takže pokud jim dáš kapavku nebo syfilis, bude to myslím dokonale zasloužený trest.“ Ani neváhala, aby po Abigail něco podobného žádala. Bennett s ní mohl prožít ještě pár hezkých týdnů, než by ho poslala do háje ve chvíli, kdy by se jí omrzel, místo toho se je rozhodl vyměnit za pár večerů zcela zbytečné vášně a tělesných tekutin. Na malý pohledu uhne pohledem, upírajíc ho na své ruce, když neklidně přejížděla nehty pravačky po desce stolu. „Proč? Proč by něco takového vůbec dělal?“ S touhle otázkou po chvilce odmlky znova zvedne oči k Abigail, nyní takřka utrápené a nechápavé. „Dala jsem mu absolutně všechno, co mohl chtít. Byla jsem s ním víc, než si vůbec zasloužil. Jednou jsem za ním dokonce přijela i do kanceláře.“ V kabátku, pod nímž takřka nic neměla. K něčemu podobnému by se nikdy nesnížila, ale to vzrušení, ta hra… Ta jí bavila. „Copak… Copak stárnu? Ta cuchta byla maličkatá, úplně průměrně vypadající holka, tak… Proč taková ubohost?“ Mužům nerozuměla, přestože s nimi trávila dost svého času – nutno však dodat, že zpravidla ve velmi povrchních vztazích, během níž se je ani pochopit nesnažila.
Vzápětí se však zarazí v dalších úvahách, její výraz se změní na takřka omluvný, když povytáhne obočí a skousne si ret. „Jsem strašná, promiň… Mluvím jen o sobě.“ Což měla ráda. Dělala to velmi často a bez zaváhání, ne ale v přítomnosti Abigail, jejíž osoba ji dokonce upřímně zajímala. „Jak se máš? Ty a tvůj… Jak se jmenoval? Jeremy?“ Nevěděla o něm mnohé, ale dost na to, aby jí stál za to se optat, neb to mezi ním a Abbie vypadalo jako něco… trvalejšího. Trvalejšího než pár dnů, tím pádem za zaznamenání stál. Rukou, kterou měla doposud opřenou o zadní opěradlo boxu, jí přejede po paži. „Sluší ti to…“ řekne s rozverným úsměvem, v boxu se trochu narovná, aby měla na její outfit lepší výhled. Možná i proto ji nikdy nekritizovala, co se týkalo vzhledu – Abbie si nikdy neoblékla to, co by na sebe nevzala i sama Charleen. A to byla značná lichotka.
Charleen Gaëlle Rochée
Charleen Gaëlle Rochée
Nogitsune

Posts : 13
Join date : 27. 12. 18

Návrat nahoru Goto down

l'Atmosphère restaurant Empty Re: l'Atmosphère restaurant

Příspěvek pro Abigail Saige Williams Fri Dec 28, 2018 5:32 am

"Gin s tonicem," dodá než jí byla Charleen schopna objednat pití, jaké by jí bezpochyby nakoplo, avšak na roli Rusky se pro dnešek necítila. Vodka na ni mívala neblahé účinky a nehodlala zakoušet pocit zbavení svéprávnosti kvůli jednomu vyhození si z kopýtka. Krátký povzdech unikl rtům po zjištění, co se číšníkovi honilo hlavou. Nebylo by to poprvé ani naposledy, kdy podobné myšlenky okupovaly hlavy posluhovačů v podnicích, kam chodily - ať už samy či ve společnosti. "Možná by mu domů neublížil zásah bleskem, aby se vzpamatoval." Celé to pronesla ve formě řečnického podání konstatované předpovědi pro dnešní večer, sledujíc odcházejícího číšníka k baru, aby předal objednávku barmanovi, celkem pohlednému muži. Právě myšlenka na hezký vzhled přinutila Abigail otočit čelem k Charleen dělající si pohodlí v útulném boxu. Připomínaly jedna druhou i přes značnou odlišnost, zvláště pak tu zjevnou. Čarodějka se pyšnila čokoládově tmavýma očima a podobně temným vodopádem jemných vln, zatímco její přítelkyně se chlubila o něco světlejšími tóny. I odstín pleti si každá udržovala jiný, jedna více bledá a druhá? Tmavší s odkazem na jižanské kořeny.
Nadzvednuté obočí pobízelo Charleen k prvním slovům, která na sebe nenechala dlouho čekat, spíš naopak vše vypustila ve vychrleném vodopádu. Ublíženost, trpké pohrdání vlastním neštěstím a zraněné ego sálalo z každého slova. "A to, u ďábla, proč?" Podobně jako její rodina, i Abigail vyznávala Ďábla jako formu víry, tudíž se k němu přihlašovala místo k ubohé, patetické náhražce vymyšlené lidskou rasou. Nedala se označit za fanatickou satanistku, vše řešila intelektuální formou namísto obětováním nemluvňat a orgiemi v prolité krvi. "S člověkem?" Tehdy ohrnula nos při představě, že by se něco podobného stalo i jí. Nikdy nedokázala pochopit, proč se lidé zahazují s dalšími lidmi, jako by jich snad už tak nebylo příliš a jejich populace neustále rostla k jejímu pohrdání. Zlehka zachytí Charleeinu neustále poklepávající ruku v gestu, které považovala za přátelské projevení pochopení. "Protože je sám člověk. A my jsme mnohem silnější. Nadřazenější, což si odmítají připustit. Jejich chyba," pokrčí rameny beze špetky citu vůči ztrátě milence. Jistě, soucítila s ní, avšak nezažila ještě tuto formu 'odkupnutí' z vlastní zkušenosti a tudíž se nedokázala přetvařovat. "Když máme nad nimi moc my, neprotestují, ale nakonec... zradí, protože sami touží zažít podobný pocit. Proto si hledají něco tak přízemního jako jsou lidské ženy." Nezastřené pohrdání doprovázelo pohled na číšníka vracejícího se s jejich objednávkami. "Protože jim dáváš víc, než si od tebe zaslouží," doplní předchozí slova s očima upřenýma na číšníka, jehož jediná pozornost spočívala na sklenkách postupně rozmístěných po stole, aby nakonec ještě nalil do dvou po dvou deci vína. "Na ně platí jedině cukr a bič. Pokud v tom polevíš, ztratíš je." Číšníka vyprovázela pohrdavým pohledem než oči se zájmem stočila k Charleen.
"Jeremy..." Úsměv, který tomu jedinému jménu věnovala, se rozšiřoval každou vteřinou víc a víc, romantickou zastřenost by však nikdo nedokázal vyhledat. Štěstí? Ano, avšak zlomyslné. "Jeremy skončil jako kariéra, rozmázlý na chodníku. To je tak, když si někdo zahrává se silami, kterým nerozumí a někým, kdo nad nimi má moc." Tentokrát už se neubrání smíchu, odplata jí přinesla neuvěřitelné štěstí, jaké už dlouho nepocítila. "Nemusíš se trápit, byl to jen... šmejd. Odporný lidský šmejd jako ostatně zbytek populace." Povzdech doplnil její slova spolu s odsuzujícím tónem posílajícím všechny muže do nejhlubší pekelné propasti. Tušila, proč si s ním nic nezačít, tělo ji nakonec zradilo. Nad fyzickými pudy nedokázala bojovat dlouho, tyto války prohrávala, vždy však s vidinou krátkého, nic neříkajícího románku. Proč to nyní muselo být jiné? "Ukázalo se, že chce můj dům zabavit, když jsem mu nepodepsala papíry na prodej, a mě poslat do vězení s nějakými falešnými obviněními. Nečekala jsem, že bude tak zkažený. Vlastně... by mi to i imponovalo, kdyby se nepokusil svůj plán realizovat na mé osobě." Vzteklá se napije svého ginu, ochutnávaje hořkou příchuť nově nabyté zkušenosti, která se jí za nic nelíbila. "Tak jsem ho proklela," pokrčí rameny viditelně spokojená s formou odplaty, která Jeremyho stála život. Jeden červ ze světa sešel, další hromada jich přibude, takový už byl koloběh života. "Což udělám i tomu tvému a té jeho couře. Jen budu potřebovat něco jejich, aby je to hodně... hodně bolelo." Škodolibosti se neubránila podobně jako dívčímu zahihňání při představě neskutečně trpkých muk. Milovala tu zlomyslnost v sobě nabádající k ještě větším přestupkům proti lidskosti. Spokojená z nového plánu, jenž hodlala realizovat v brzké době, se pootočí na Charleen se zájmem v očích, obočím lehce nadzvednutým v otázce. "Nebýt to ty, řekla bych, že se snažíš se mnou flirtovat Charleen Rochée," zamumlá do sklenky s očima upřenými do jejích, podobně hlubokých. Musela uznat, že tento styl se jí na ní líbil, působila elegantně a přitom ležérním dojmem. "Líbí se mi to." Flirtování, Charleen, obojí? Toť otázka zůstávající bez odpovědi.
Abigail Saige Williams
Abigail Saige Williams
Witch

Posts : 13
Join date : 27. 12. 18
Location : Shadow Hills

Návrat nahoru Goto down

l'Atmosphère restaurant Empty Re: l'Atmosphère restaurant

Příspěvek pro Charleen Gaëlle Rochée Fri Dec 28, 2018 4:46 pm

„S člověkem. Ještě k tomu s někým tak… Patetickým.“ Poslední slovo takřka zhnuseně vyplivne, bez špetky pochopení pro rozhodnutí svého milence či vůbec zamyšlení, proč se tak mohlo stát – nebo ještě lépe, Charlie se nad tím zamýšlel opravdu hodně, ale nenacházela žádnou racionální odpověď, proč by někdo vyměnil její maličkost za zcela průměrně vyhlížející, průměrně smýšlející a průměrně se chovající lidskou bytost. Nedávalo to smysl. Její ruka, která doposud přejížděla po stole, se uklidní až tehdy, když ji Abbie překryje v lehkém doteku tou svou – Charlie na ni krátce pohlédne, něž se s hlubokým povzdechem vrátí očima k půvabné a působivé tváři své přítelkyně. Ve výrazu se zračil zájem, když Abbie promluví, nabízejíc ji jedno z možných vysvětlení, proč se něco takového vůbec stalo. „Je pravda, že jsem v našem… vztahu nebyla ta submisivnější,“ připustí nakonec. Ba naopak, s Bennettem si moc ráda hrála, dokazovala mu svou působivost svým dosti charakteristickým způsobem, na druhou stranu, Bennett si nikdy nestěžoval, a ruce, ty z ní opravdu spustit nemohl. Charlie se tak naivně domnívala, že konečně našla někoho relativně duchaplného, kterému ještě k tomu lichotil pěkný a upravený zevnějšek a naditá peněženka. Podobně jako Abbie i ona pohlédne na číšníka, hrajíc si s pramínky vlasů v copu. „Po tomhle jim nějakou chvíli nebudu chtít dát vůbec nic…“ řekne tlumeně, téměř temně, když si nejspíš celé mužské pokolení promítla do jednoho muže, který je nyní obsluhoval. Bylo jediné štěstí, že k tomu přistupoval s přísnou profesionalitou, aniž by cokoliv rozlil, rozbil nebo zkazil, ač se nacházel pod velmi kritickým pohledem dvou žen. Nejspíš měl i on dost rozumu na to, aby si uvědomil, jak moc by mu daly danou situaci sežrat. Hned, jakmile číšník zmizí, se natáhne pro svou sklenici příjemně vychlazené vodky s ledem, z níž upije poměrně značné množství. Nedalo se říct, že tvrdý alkohol zrovna milovala – k lásce to mělo hodně daleko, obvykle preferovala jemnější pití, které tak rychle nestouplo do hlavy. Dnešek byl ale jiný. Pro dnešek alkohol sloužil k tomu, aby pohladil ublížené ego a ona se mohla na chvíli odpoutat od pocitu zrady a hořkosti, protože přestože ztráta Bennetta nijak zvlášť citelná nebyla, zanechal po sobě nepříjemnou pachuť, která jí v ústech ještě dlouho zůstane.
Povytáhne obočí, když zmíní osud Jeremyho. To, že s Charlie i Abbie nebylo něco v pořádku, potvrdí nejspíš fakt, že tohle prohlášení vyvolá pobavený úsměv na Charleenině tváři zrovna tak. „Takže jak se provinil Jeremy?“ pobídne ji se zvědavostí v hlase v touze zjistit, co mohlo vést její přítelkyni k tak radikálnímu kroku, aby se svého… pejska zbavila podobně terminálním způsobem. Pochopila snadno. „To nemyslíš vážně? Oh, probůh. Byl naivní, pokud si myslel, že to opravdu může fungovat…“ Zhodnotí Jeremyho snahy – pravda, Charlie měla v tomhle směru situaci přece jen lepší, když mohla svým milencům i případným nápadníkům číst myšlenky (což bylo někdy na škodu, vzhledem ke své ne zcela ženské postavě si mnohokrát poslechla povzdech, že i přes nedostatečné poprsí nebo zadek za to určitě stojí – to jí nejprve uráželo, než se s danou situací smířila). Abbie si ale snadno využila s přirozeným rozumem a inteligencí. „Jak jsi na to přišla? Pochybuju, že ti to řekl ochotně.“ Neochotně? To si již dovedla představit. Nechtěla by se stát objektem Abbieina mučícího zájmu. „Nechal si u mě jeho kartáček. A možná se snížím natolik, abych za tou courou zašla a vyrvala jí pár vlasů. Tohle by za to mohlo stát…“ Navíc by z dané akce mohla získat osobní potěšení.
Při její poznámce se na krátkou chvíli zarazí, oplácejíc jí pohled, než se její rty v malém úsměvu a Charlie mírně nakloní hlavu na stranu. Neměla s ní v plánu flirtovat, svádět ji, jednalo se o rozmarné gesto, přátelské, které nemělo mít žádný erotický nádech – pokud ho ale nemělo, Abbie mu ho svými slovy přidala. „Možná…“ odpoví nakonec hravě, aniž by se musela nějak zvlášť dlouho rozmýšlet. Na krátko se odmlčí. „S jinou… ženou jsem byla jen dvakrát. Pokaždé to bylo v Paříži, pokaždé jsem byla hrozně opilá a nepamatuju si z toho skoro nic. Nevím, proč jsem to pak už nikdy nezkusila. Myslím… Myslím, že jsem pak už žádná nebyla dostatečně… zajímavá, aby stála za experimentování.“ Po většinu času, kdy mluvila, hleděla na stůl, kde si hrála se sklenkou s vodkou. To až nyní znova pohlédla na ni. „Myslím, že jsem nikdy neznala někoho jako jsi ty, Abigail.“
Charleen Gaëlle Rochée
Charleen Gaëlle Rochée
Nogitsune

Posts : 13
Join date : 27. 12. 18

Návrat nahoru Goto down

l'Atmosphère restaurant Empty Re: l'Atmosphère restaurant

Příspěvek pro Abigail Saige Williams Fri Dec 28, 2018 6:30 pm

"Lidé jsou patetičtí," usměje se s nádechem cynismu vůči lidské rase a jejich špinavé pověsti mezi příslušníky mocných. "Nebo příliš dramatičtí, teatrální..." Protočení očí dodávalo jasnou známku neskrývaného pohoršení tolik typického pro Abigail a její pohled na špínu, kam patřila celá ta lidská chamraď se svými rádoby roztomilými ratolestmi, hluboko v duši přezdívanými za parchanty. Nepatřila k těm, kteří milují děti, spíš naopak - kdyby mohla, všechny by obětovala naráz smečkám hladových vlků nebo hadům. Neodolá tichému zasmání po zhodnocení nerovného vztahu v posteli, sama na tom byla úplně stejně. "To my přece nikdy nejsme. Ani nemůžeme být. Ještě by si začali myslet, že nad námi mají nějakou moc," vydechne s náznakem úsměvu, upíjejíc přitom ze svého ginu s tonicem. Hořká chuť zametla pod práh zlobu na muže jménem Jeremy, jehož tělesnou schránku pravděpodobně ještě seškrabávali z chodníku naproti restauraci. Jak ironické, že po lidech, té vyspělé rase, jak se rádi nazývali, nezůstane nic než mastný flek. A vzpomínky? Ty odvane vítr. "S lidmi je lehčí manipulovat," zamumlá poznámku do sklenky, o níž otře spodní ret. "Ale pokud toužíš po dobrodružství, hledej v jiných vodách. Mnohem... temnějších," zavrní s úsměvem značícím, že jisté zkušenosti v tomto oboru již měla, ač minimální. Její život nenaplňovaly pouze románky s prachobyčejnými lidmi, čas od času si vyhodila z kopýtka i s nějakým upírem nebo vlkodlakem, s nikým jiným si nezačínala. "Třeba vlkodlaci velmi rádi ukazují svou majetnickou stránku. Je to v mnohém omezující, ale to vzrušení a sex za to stojí." Nebylo třeba komentovat, že zde si moc roli dominantního neužije, naopak jí bude ve vší pravděpodobnosti přiklepnuta submisivita, pokud se nerozhodne o post vítěze bojovat. Vzpomínky na doby minulé, kdy si podobné zážitky užívala každým coulem, vyvolávaly zasněný výraz v očích a sladce hříšný úsměv, než se Abigail probrala z nostalgie, navrátivší se k Charleen. "Nebo upír. Jasně, známka po kousnutí ti moc vizitku neudělá, ale i tak je v tom něco vzrušujícího, když ti při sexu saje krev." Lehké pokrčení rameny, výraz lhostejnosti doplňoval prázdný pohled k baru s hlavou mírně nakloněnou na stranu. "Ale rádi ovlivňují a já nemám v povaze ze sebe dělat něčí hračku, i když za sex. Za docela dobrý sex," připustí poněkud neochotně s tónem obviňujícím upíry, že se s nimi celkem dobře spí v posteli. Nebo kdekoliv jinde, že?
Tentokrát se už neubrání řádnému smíchu při představě, že by jí to vyklopil jen tak. Ano, možná patřila k těm okouzlujícím ženám, u jejichž nohou se mnozí plazili, ačkoliv doba se značně změnila a lidé se tvářili, že mají jistou sebeúctu, takt to nazývali. Jen další a další skrývání se před veřejným ponížením. "Začal dělat to, co všichni chlapi, když si myslí, že mají vyhráno. Tak jsem mu nalila do pití lektvar pravdomluvnosti. Vysypal to ze sebe prakticky hned včetně detailů. Pak mu, chudáčkovi, nebylo dobře ještě dva dny. Asi jsem ho vytvořila poněkud silnější než jsem zamýšlela. Nu což, i génius se občas netrefí, že?" Neskrývaný sarkasmus doplňoval její slova v pravidelném tempu, jen občas dávaje důraz na jistá slova, zatímco jiná, jako například svou genialitu, vyzdvihla s umem nefalšované umělkyně. Navýsost spokojené tlesknutí polechtalo hladinu ve sklenkách po zjištění, že přeci jen nebude muset střílet naslepo. "Perfektní. Užijeme si takovou zábavu," zašeptá s ďábelským tónem slibujícím zážitky plné vzrušení. "Můžeme mu vymyslet vše. Včetně několikatýdenní impotence. Nebo bys raději neustálou erekci?" Mlsný jazýček přejede horní ret při sdělení posledního návrhu, u jehož představy naplnění se vnitřně bavila. Muže bylo snadné rozhodit něčím naprosto malicherným a jak věděla z vlastních zkušeností, na svém mužství si až nechutně zakládali. Jako by se snad měli čím chlubit. "Ne," znovu položí Charleen dlaň na předloktí v náznaku jemného nesouhlasu s možným pošramocením vlastního ega. "To nebude nutné. Jakmile vznikne problém u něj, automaticky bude trpět i ona. Když za ní půjdeš, akorát jí ukážeš, že ti to vadí. Že sis dala tu práci a nechalas ji, aby ti ukradla drahocenný čas." Netrpělivě zavrtěla hlavou nad takovouto možností, jít za hnusnou lidskou špínou? Za červem, který zničil něco, na čem si její přítelkyně zakládala? Nesouhlasila s tím, to ani náhodou.
Zamyšleně naslouchala Charlie a jejímu popisu experimentování, pravděpodobně odehrávajícímu se v hodně dávné době. Abigail nepatřila mezi nezkušené, i ona okusila chuť ryze ženské náklonnosti před několika lety. "Mhmm, mám podobné vzpomínky. Jen si tedy všechno pamatuji. Co také jiného dělat na dívčí škole," pronese beze studu svou verzi příběhu, kde se dívky obvykle neupejpaly a naopak štědře rozdávaly rozkoš jedna druhé. Vzpomínky na vzrušení jiskřily v očích, když na přítelkyni bezelstně pohlédla. "Ostatně ženy nejvíce rozumí svému pohlaví. V obou případech," dodá lascivně, aby bylo jasné, že nehovoří jen o ženském pokolení jako takovém, ale taktéž o intimní partie. "To kvůli tomu se dnes snažíš opít? Měla jsem za to, že na něco podobného se mnou by sis chtěla uchovat vzpomínky. Velmi... živé... vzpomínky." Tentokrát je to Abbie, kdo zlehka švestkově nalakovaným nehtem přejede po vnitřní straně předloktí směrem k lokti, pohled zaklesnutý do Charlieiny tváře. "Čarodějku, Portoričanku nebo prostě... mě?" Optá se s hlavou nakloněnou na stranu, v očích se odrážely šibalské jiskřičky pobavení. A snad aby jí o to víc poškádlila, ladným gestem uzme sklenku s vychlazenou vodkou, na jejímž dně zvesela cinkají postupně tající kostky ledu, než jeden lok upije.
Abigail Saige Williams
Abigail Saige Williams
Witch

Posts : 13
Join date : 27. 12. 18
Location : Shadow Hills

Návrat nahoru Goto down

l'Atmosphère restaurant Empty Re: l'Atmosphère restaurant

Příspěvek pro Charleen Gaëlle Rochée Fri Dec 28, 2018 7:58 pm

Se zájmem poslouchala o zážitcích své přítelkyně, které ji zjevně nechaly natolik spokojenou, aby neváhala a podobný „lék“ na znuděnost doporučila. Našpulí rtíky, přemýšlejíc na jejími slovy. „Možná… Možná by to pak nebylo tak… všední. Možná si tvoje doporučení vezmu k srdci.“ Pousměje se prostopášně, když musela uznat, že nápad to rozhodně nebyl špatný. Charlie se málokdy pohybovala ve vodách, kde byla i jiná stvoření než lidé – jejich plémě bohužel dominovalo světu a vzhledem k její lásce k velkým městům na ně narážela všude. S několika upíry či vlkodlaky již určitě také měla čest, netušila však, proč se do podobného podniku ještě nikdy nepustila. Zdálo se však, že nyní se nachází na dokonalém místě – jak si již stihla povšimnout, Shadow Hills nabízel roztodivnou nabídku nadpřirozených bytostí, přičemž řada z představitelů mužského pohlaví měla tu nespornou výhodu, že již jejich rasa je svým způsobem fyzicky zvýhodňovala – vlkodlaka s nadváhou si představit nedokázala, stejně jako necharismatického upíra. Jednalo se tedy o muže, se kterými by se nezahazovala, spíš naopak. „Nevadí mi být submisivní. Ale musí se najít někdo… Někdo, kdo nebude jako všichni ti chcípáci, kteří nic nevydrží. Někdo, kdo si umí hrát…“ Tehdy by se mileráda nechala zkrotit, byla to vlastně poměrně vzrušující představa, být někomu vydána na pospas. Nezdálo se však, že by to toužila prožít s lidskými muži, zejména protože se jí sotva mohli rovnat ve schopnostech a mnohdy i v životních zkušenostech – byla mnohem starší než každý z nich. „A zrovna tak mi nevadí myšlenkové hry. Naopak by to mohlo být… hm… Zajímavé.“ Nejspíš díky svým schopnostem vnímala to, co Abbie popsala jakožto nevýhodu upírů, za přesný opak – konečně by totiž našla někoho, kdo by nebyl tak smutně a snadno průhledný, komu by v první chvíli neviděla do hlavy a neznala by tak vše, co pro ni má připravené. Byli lidé, kterým do hlavy ze slušnosti nelezla – například právě Abigail, které něco podobného provedla jen při prvním setkání, kdy se takřka neznali, a pak její myšlenky nechala na pokoji, což je nejspíš výraz té nejvyšší úcty, jehož je schopna. Její milenci však do této skupiny nepatřila, ba naopak, jejich představy rozpitvávala velmi ráda než přišla na to, že všichni lidští jedinci obvykle myslí na to samé. Tehdy… Tehdy se to začalo poněkud omrzovat.
„A oni si pořád myslí, že nás mohou porazit… Na tvou genialitu, drahá.“ Lehce pozvedne sklenku s vodkou, než znova upije – tentokrát o dost méně než na poprvé. Cítila, že jí alkohol již lehce, velmi příjemně stoupl do hlavy, dost na to, aby se uvolnila a přestala tak intenzivně myslet na svůj vztek vůči Bennottovi – přesně proto dala v prvé řadě vědět Abigail, neboť věděla, že s nikým jiným by podobného účinku nedošla. Společná nenávist a nechuť spojovala lépe než cokoliv jiného – a vzhledem k tomu, že je spojovala i řada jiných věcí, nemohla si pro dnešní večer najít lepší partnerku. Znova si skousne spodní ret, tentokrát v zamyšlení, hledajíc způsob, jak svého nezvedeného bývalého co nejvíce zničit. „Neustálá erekce by byla vážně půvabná. Ve chvílích jako tahle mě trochu mrzí, že objevili lék na syfilis, ale i genitální opar by mohl být v kombinaci s erekcí poměrně efektivní, co myslíš?“ Neexistovalo nic krásnějšího, než udeřit na místo, které zabolí nejvíc – v tomto případě mužská chlouba a u té cuchty… Též zrovna jako dost možná ztížené podmínky při otěhotnění, což kdejaká žena vnímala jako osobní selhání. Jednalo se tedy o ideální trest. „Skvělé. Máš u mě jednu velkou laskavost, zlato…“ Očividně již v mnohem lepším rozpoložení, než v jakém přišla, se pohodlně opře o pohovku s pocitem zadostiučinění, že Bennetta jen tak nenechá uprchnout z jejích tenat. A co se s ním stane po té? To už ostatně nebyl ani trochu její problém, jako spíš problém Bennettova osobního lékaře.
„Tys chodila na dívčí školu?“ pronese s pobavením i se zájmem. „Musela jsi být rozkošné zkažené děvče…“ pronese škádlivě. Očividně každý začal hřešit jinde a jinak – Abigail na dívčí škole s ostatními děvčaty, zatímco Charlie na školních pozemcích soukromého gymnázia, které nabízelo spoustu nevyužívaných a zapomenutých místností – ze strany vedení, samozřejmě, zatímco studenti si je uchovali v paměti. Sledovala její tvář stejně jako pohyb ruky, kdy jí nakonec přejela po předloktí. Bylo to… elektrizující. A nikdy by jí nenapadlo, že dotek od její přítelkyně můžu působit až do takového míry jako vzrušující výboj – nejspíš protože jí nikdy nenapadlo něco takového. Nyní nechápala proč. Muži byli… Všichni stejní. Abigail jí rozuměla, znala řadu jejích tajemství i tužeb. Nemusela s ní zápasit o dominanci, nepotřebovala si před ní cokoliv dokazovat, neboť si byly velmi podobné. „Máš pravdu. Takové vzpomínky by stály za to. Mám jen strach, že bych pak pokaždé chtěla víc.“ Mohlo to být přesně naopak, Charlie mohla snadno zjistit, že něco takového pro ni není… Ale tušila, že tak tomu s Abigail nebude. „Čarodějek i Portoričanek je mnoho,“ opáčí v odpovědi, dost jasně dávajíc najevo, že zůstává jediná speciální osoba v celém výběru – ona samotná, Abigail. Lehce se nadzvedne, aby si mohla přisednout o něco blíže, když jí vezme z ruky pití. „To bylo moje. Myslím… Myslím, že si to budu chtít zpátky,“ řekne rozverně před tím, než se k ní natáhne, aby ji lehce políbila na plné, rtěnkou zvýrazněné rty, měkké, hebké, chutnající po její vodce, zatímco ručkou se zachytí její šíje. Odtáhne se až po notné chvíli, ne však daleko – stále jí zůstávala na blízku, když si mlsně, jako kočka, špičkou jazyka olízla rty. „Tohle vůbec nebylo špatné…“ zavrní. „Když jsme se bavily o těch… temnějších bytostech. Schválila bys mi, kdybych si dnes do postele přivedla jednu čarodějku?“ zeptá se jen tak mimochodem, když prstem druhé ruky přejede po hraně skleničky, než k ní opět zvedne jiskřivý, živý pohled.
Charleen Gaëlle Rochée
Charleen Gaëlle Rochée
Nogitsune

Posts : 13
Join date : 27. 12. 18

Návrat nahoru Goto down

l'Atmosphère restaurant Empty Re: l'Atmosphère restaurant

Příspěvek pro Abigail Saige Williams Fri Dec 28, 2018 8:52 pm

V jistých ohledech se jejich cesty rozcházely, nebylo divu, když každá z nich preferovala jiný styl intimního soužití. Abigail se jen velmi nerada považovala za něčí loutku, ke své spokojenosti neměla v plánu nic měnit a raději zůstane u preferencí, kdy ona je ta intrikářská, věčně hrající si potvora, mající v hrsti svou kořist jakéhokoliv pohlaví. Nikdy ji nevzrušovala představa stát se něčí panenkou určenou k zábavě, dokud se pánovi nezalíbí něco jiného a nebohou čarodějku neodhodí do temného kouta, zlomenou a ublíženou. Nebylo by to poprvé, kdy si bála přiznat vlastní slabost oproti jiným rasám, neboť až na magii, zaklínadla a dryáky neměla nic, naprosto nic k sebeobraně. Občas se nechávala strhnout prokletou závisí vůči čarodějnicím disponujícími pyrokinezí, telekinezí a jinými psychotickými či kinetickými schopnostmi, jimž se nedokázala vyrovnat. Odmlka z její strany naštěstí nevnutila do konverzace trapné ticho, hlodající červíček pochybností však nepřestával pracovat. Tak trochu toužila nechat se strhnout volnomyšlenkářskou povahou, ignorovat jistá omezení a zkrátka se jen bavit, aniž by jí záleželo na vlastním egu. Leč nic podobného nedokázala. Tvrdá výchova v dívčí škole a pravidla přísné babičky z ní zformovaly egocentricky zaměřenou mladou ženu, která sebe upřednostní před ostatními za každých okolností. Charlie tak věnovala pouze tichý úsměv na oplátku, neveselý, prakticky bez citového zabarvení. Až se nebude moci vypořádat se svým problémem ve formě upíra, řekne jí do očí, že ji varovala - hezky slabiku po slabice.
Nápodobně nazdvihla sklenku v proneseném přípitku na vlastní vychytralost, užívaje si těch pět minut slávy. Další hořký lok, při kterém prakticky dopíjela dávku, měníc prázdný obsah s několika zbylými kostkami ledu za skleničku s bílým vínem. I pro tu Charlieinu se natáhne, aby si mohly přiťuknout na své zdraví, krásu a další povrchní záležitosti, které upřednostňovaly. "Problémy s prostatou?" Navrhne sladkým hláskem okořeněným náznakem španělského přízvuku, který si uchovala ze svých mladých let v Portoriku, než si ji babička převzala k sobě do Shadow Hills, kde prakticky vyrostla. "Jestli jsem dobře slyšela, pak se jedná o jedno z nejhorších vyšetření, jakým si muž může vůbec projít." Skousnutým rtem tlumila náznak pobavení v hlase, sledujíc skrze průsvitné sklo okolní muže posedávající u baru se svými objevy. Chybělo ji dokazování si, jaký klenot dotyčný muž získal, když si ji udržoval po svém boku, platil drahé večeře v luxusních restauracích nebo se spolu vydali do muzea. Sama Abigail preferovala klasiku před čímkoliv novodobějším, milovala ztělesnění historie a ráda za malbami hledala malířem skryté příběhy. Jenže teď? Skončila sama, k Jeremyho smůle samozřejmě, tudíž neexistovalo, že by si osaměle vyšla na večeři nebo do divadla, nic takového. Potřebovala doprovod, někoho působivého.
Pohledem se dlouze zastaví na přítelkyni a jejímu sladkému rozebírání výchovu děvčat poznamenaných zarytě dívčím vzděláním. "Zkažené jsme byly všechny, alespoň jsme to dotáhly nejdál," zavrní spokojeně v odpovědi, vzpomínaje na raná léta studií. Škola pro čarodějnice ukrytá pod záštitou vysoce výběrového přijímacího řízení, jímž neprošla žádná lidská uchazečka. Hodiny démonologie, kleteb, vyvolávání, příprav lektvarů, ovládání schopností a školní sbor. Ty časy skutečně milovala. "Co taky čekat od dívek, kde jsou všechny do jedné čarodějnice?" Spiklenecky mrkla na Charlie při zmínce o čarodějnicích, jedna o té druhé věděli, čím jsou a jaké schopnosti mají k užitku. Alespoň částečně. Její přítelkyně nepatřila k těm hloupým, aby přehlédla, že kdykoliv se Abigail rozčílila, zatáhla se nad Shadow Hills těžká mračna a hrom zaduněl pokaždé, když vyhrkla pohrdavou nadávku - ať už vůči nezkušenému řidiči za volantem nebo pomalému kuchaři. V některých záležitostech si zkrátka nešlo pomoci a reakce počasí byla jednou z nich. "Ano, nosily jsme uniformy, po ročnících spaly ve stejné ložnici a při zatmění měsíce jsme pořádaly sabaty. Občas i s ulovenými hochy. Měla jsi vidět ty jejich vyděšené výrazy, dokud jim nedošlo, že s nimi budeme obcovat jako ty největší hříšnice. Líbilo se jim to." To, že jim poté podřezaly hrdla a těla spálily, to už zůstane tajemstvím. Mohla vypadat jako mrcha a mstít se způsobem, co hraničil s lidskými mravy, krutého řezníka z Fleet street si z ní vykreslovat nemusela. Zvědavě si založí ruku do vlasů, loktem zapřená o hranu opěradla za zády, sledujíc přitom Charlie a její váhání. "A to je špatně?" Zapřede jako nenasytná kočka vybízející paničku, aby jí přinesla misku s čerstvým mlékem. "Náhodou musí být zajímavé vidět tě nenasytnou po něčem jiném než po pomstě." Při svých slovech zlehka natáhne ruku, zastrkávaje jeden pramínek Charlieniných vlasů za ouško, sjíždíc konečky prstů po křivce lalůčku, šíje až k lemu halenky, pozvolna sledujíc vlastní hrátky s někým tak šarmantně vypadajícím. V Charlie bezpochyby nalezla tu vášnivou Francouzku s charismatem a éteričností. Byla by bezpochyby zábava ji zkazit. "Přinuť mě," zašeptá vyzývavě, než se jejich rty setkají v polibku tak lehounkém, že by se velmi snadno dal zaměnit za záchvěv motýlích křídel na hřbetu ruky. Se zamyšlením na ni nepřestala upírat oči, když se Charlie o něco odtáhla, přesto stále na dosah. Jak... lákavé. "Myslím, že by to mohlo být ještě lepší, když bys na sobě neměla vůbec nic, nestydo," zavrní jí do rtů. Tentokrát je to ona, kdo se odtáhne o něco dál, pohrávaje si s pramínky vlasů jako by se před chvilkou nic neudálo a život pokračoval tam, kde ještě před chvilkou skončil. "Záleží, jakou by sis přivedla. Jestli hodnou, tak tě upozorňuji, že s tou si zábavu neužiješ. Nejsou ani moc dobré ke zkažení a jsou tak... citlivé." Ohrnutím rtu dávala najevo, co si o svých hodných sestrách myslí, jejich tendenci držet se světla nikdy nepochopila. To temnota zněla lákavěji, daleko lákavěji a Abigail si užívala koupel v ní. "Ale pokud máš pár svíček a kvalitní nábytek, pak bych ti mohla ukázat, jaké je to strávit noc se ženou a mít skutečné vzpomínky." Návrh, který není radno nechat plavat.
Abigail Saige Williams
Abigail Saige Williams
Witch

Posts : 13
Join date : 27. 12. 18
Location : Shadow Hills

Návrat nahoru Goto down

l'Atmosphère restaurant Empty Re: l'Atmosphère restaurant

Příspěvek pro Charleen Gaëlle Rochée Fri Dec 28, 2018 10:43 pm

Po té, co byl odsouhlasen Abbiin návrh ohledně tomu, jak Bennettovi co nejvíce znepříjemnit den, ideálně pak i celý život, mohly téma rozhovoru přenést konečně k něčemu zajímavějšímu než k tomu chcípákovi – třebas k dětství její drahé přítelkyně, které bylo nejspíš velmi zkažené a tím pádem též velmi lákavé. „Dovedu si představit, že uniforma ti musela slušet…“ podotkne s úsměvem. Zkažené školačky, to byl nejspíš sen každého profesora, který chtěl riskovat vyhození, nebo obecně řady mužů, jak dokazovala široká škála pornografie na podobné téma. Snad až trochu teatrálně si povzdechne. „Měla jsem tak nudné vyrůstání…“ Vzápětí se však pobaveně usměje, sahajíc po sklenici vodky – na vážně míněnou teatrálnost si nikdy nepotrpěla. Její vyrůstání nebylo vůbec nudné, stejně jako každé další poněkud divoké a volnomyšlenkářské puberťačky s dobrým zázemím v šedesátých letech v Paříži a vlastně i v řadě dalších měst, neboť o cestování neměla nouzi. Oproti tomu Abbienimu se ale dost možná jednalo o procházku uličkou čistoty a nevinnosti – z části i proto, že ona žádnou skutečnou krev na rukou neměla, což o své přítelkyni na druhou stranu však nevěděla. Mstila se a mstila se ráda, líbila se jí psychická bolest týrané duše i výraz absolutního zoufalství s vědomím, že život už bude jen horší, ale nikdy nezabila… Možná jen pár bytostí dohnala k sebevraždě, ale za to si přece mohli sami, nebo ne? Neměli být tak… Tak slabí, nepřizpůsobiví, nevhodní pro tento nepřátelský svět. Charlie jim tak alespoň usnadnila trápení a ukončila to, co dávno nemělo existovat.
„Hmm… Ne. Není,“ usoudí nakonec. Existovaly přátelství s výhodami – proč by nemohly fungovat i mezi ženami v dobách, kdy neměly o muže ani trochu zájem, ale zároveň se chtěly trochu pobavit a užít? Pokud by si Charlie mohla vybrat znova, stejně by to pokaždé byla Abigail – její přítelkyně jí rozuměla po psychické stránce, jednalo se tedy o důvod víc, proč si mohly vyjít dokonale vstříc i po stránce fyzické. Nejednalo se o žádné lascivní doteky, na které byla zvyklá od mužů – stisknutí hýždí, okopírování křivek útlé postavy. Jednalo se o prostá, lehká a něžná gesta, přesto jí po páteři přejel záchvěv vzrušení i touhy, který se snadno promítl do výrazu tváře i do očí. Ten pocit, něco z něj, jí již dlouho scházelo – nepotkala mnoho lidí, kteří na ni působili podobně jako Abigail.
„Všechno má svůj čas, Abigail,“ odpoví hravě v otázce šatů. „Trpělivost…“ Ale sotva nějakou velkou, neboť tou neoplývala ani Charlie – sotva byla známá tím, že ráda a dlouho na své oběti čekala, ba naopak se do milostných románků, jakkoli dlouhých, vrhala po hlavě, aniž by jí zajímalo, jestli je daný muž ženatý, zadaný, čerstvý vdovec nebo cokoliv jiného. Skoro pohrdavě si odfrkne, když zmíní hodné čarodějky. „S někým takovým musí být… nuda. Já mám zájem o něco… jiného. O někoho jiného.“ Vodku vymění za sladkého víno, kterého se napije a které poválí na jazyku, vychutnávajíc si jeho sladkou ovocnou chuť. „Škoda toho vína. Možná bychom si ho mohly vzít domů…“ Protože zde ho očividně dopít nestihnou. „Svíčky mám a nábytek mám dostatečně bytelný. Takže co kdybych já zaplatila a ty zatím zavoláš taxíka? Na dlouhé procházení nemám náladu…“ Abigail byla zjevně jedna z mála prvních osob, kterou pozvala do své vlastní postele – snad i proto, že v jejím bytě již byla, ale též proto, že nebyla jen bezvýznamnou etapkou v jejím dlouhém životě, na kterou brzo zapomene. Byla její přítelkyně, a proto si zasloužila zvláštní chování pro dnešní večer jakožto její milenka. Nebylo tedy nic snazšího, než k sobě opět přivolat číšníka a vyrovnat účty – i přes ony poznámky v myšlenkách mu Charlie pro jeho profesionalitu nechala alespoň velmi dobré dýško, protože přece jen, zrovna škrt nebyla. Po té, co si obě převezmou kabáty, zamíří z restaurace k taxíku. Charlie si sotva mohla odpustit, aby své přítelkyni lehce nesjela po zápěstí a nakonec ji vzala za ručku, sedajíc si do černého mercedesu, jednoho z lepších aut místní taxikářské firmy. Další polibek? Ten se zdál vhodný k ukrácení nepříliš dlouhé cesty k jejímu bytu.
Charleen Gaëlle Rochée
Charleen Gaëlle Rochée
Nogitsune

Posts : 13
Join date : 27. 12. 18

Návrat nahoru Goto down

l'Atmosphère restaurant Empty Re: l'Atmosphère restaurant

Příspěvek pro Sponsored content


Sponsored content


Návrat nahoru Goto down

Návrat nahoru


 
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru