Shadow Hills RPG
Would you like to react to this message? Create an account in a few clicks or log in to continue.

Underground corridors

3 posters

Goto down

Underground corridors Empty Underground corridors

Příspěvek pro Admin Sun Dec 30, 2018 6:40 pm

Underground corridors Mgb7B

O podzemních chodbách se šířilo mnoho pověstí už před několika desítkami let. Dle některých legend si zde v období prohibice starosta Walker uložil značné jmění ve formě zlatých cihel a současně více než sto dvacet let staré whiskey. Rodiče děti straší příběhy o přerostlých aligátorech číhajících na kořist. Je jasné, že do tak temné lokality se jen tak někdo nevydá, vyhledávané zůstávají převážně teenagery a policisty, kteří chodby pravidelně kontrolují. A občas někoho... něco... najdou.
Admin
Admin
Admin

Posts : 40
Join date : 16. 12. 18

https://shadowhills.forumczech.com

Návrat nahoru Goto down

Underground corridors Empty Re: Underground corridors

Příspěvek pro Benjamin „Benji“ Morgan Sat Jan 05, 2019 7:54 pm

<<

Krysy se s kvičením rozeběhly chodbou, když se na jejím konci objevila temná silueta, která vypadala jako člověk s čímsi velkým přehozeným přes rameno. Skoro jakoby vyrostl přímo ze země… A vlastně víceméně ano. Kdesi bylo slyšet kapání vody a pach zatuchliny se táhl ze všech koutů. Dotyčný ani jedno z toho nevnímal a kráčel chodbou dál a dál, několikrát zahnul, aby se ztratil z hlavní cesty, a chvilku ticho rušily pouze jeho kroky a občasné zašustění černého pytle. A co že to v něm vlastně bylo? Co asi. Taková hloupá otázka. Ještě, že tahle byla tak vyzáblá. V posteli ho sice ta vychrtlina kapánek tlačila, ale teď se aspoň moc nepronesla.
Konečně dorazil na své vyhlídnuté místečko a shodil ji na zem, až to žuchlo. Možná by s jejím tělem měl zacházet trochu uctivěji… A možná taky ne. Duše už v něm stejně není, o to se postaral. Chvíli tam stál a s rukama v kapsách znuděně hleděl na pytel. Tentokrát to za moc nestálo. Ale to nevadí, však on si to vynahradí zase zítra. Pomalu o ni opřel podrážku své boty a zatlačil. Pak se ozvalo žblunknutí a tělo bylo pryč. Věděl, že ho dřív nebo později objeví, chlupatí tudy chodili na jeho vkus až moc často, ovšem to mu bylo už celkem volný. Stejně ho nikdy neodhalí. Je to jako honit se za duchem. Akorát tenhle duch je dostatečně fyzický na to, aby zvládal zabíjet. Smůla. Popřál by jim krásnou frustraci, ale bohužel v tomhle měl smůlu zase on a neměl tu žádnou společnost. Tohle město bylo pro immortala naprosto ideálním. Policie neschopná a málo placená, občané lhostejní a shnilí a spousta potencionálních dušiček k odeslání. Nemohl si to vynachválit.
Benjamin „Benji“ Morgan
Benjamin „Benji“ Morgan
Immortal

Posts : 6
Join date : 05. 01. 19
Location : Shadow Hills

Návrat nahoru Goto down

Underground corridors Empty Re: Underground corridors

Příspěvek pro Billie 'Lee' Morgan Sat Jan 05, 2019 8:29 pm

"O žalostný stíne vázaný v temnotě..." Kroky se rozléhaly chodbami utopenými ve stínech tančících při svitu plápolajícího plamínku vykřesaného z napůl prázdného zapalovače, sevřeného třesoucí se rukou. Jak i zrychlený dech vypovídal, majitelem otřásal věčně narůstající pocit chladu, chabě tišený šálou omotanou kolem krku. Látka, povrchově dotýkající se rozpraskaných rtů, posloužila účelu už zimu předtím a dle toho také vypadala - otrhaná, místy špinavá, rozhodně nic, co by viselo s cedulkou v obchodech známých značek. "Když se podíváme dolů na lidi, kterým ubližujeme..." Mumlající hlásek pokračoval v nesouvislém monologu vyprovázeném tichem, čas od času narušeném zapištěním obyvatel žijících hluboko v podzemí. Tmavé oči slepě sledovaly klenoucí se strop nad hlavou, odkud sem tam dopadla kapka na zem, zanechávaje po sobě drobné vlnky. Malá narušitelka se nad tím zvláštním úkazem pozastavila, pohledem zaklesnutá v odrazu tváře lesknoucí se na hladině. Ve tváři bledá, vlasy zplihlé deštěm, vyhaslé oči zastřené mlhou smrti oplácely pohled nazpět. A ten krk narušený nedokonalostí v podobě zlomeniny? Věděla, kdo se na ni díval. Zas a znova se objevovala, když už doufala, že se ztratí. Že zmizí do temnoty, kam patřila. Žena se zlomeným krkem, jak to slovní spojení nenáviděla. "Duše utopená hříchy..." "Chceš vidět, jaká je smrt?"

Výkřik ohlušil vše v dohledu, krysy se s pískotem rozutekly přes sebe všemi možnými směry, aby se od nositele jekotu dostaly co nejdál. Chovala se hloupě, tak hloupě, když si myslela, že před stíny uteče do podzemí. Pokaždé ji nalezly. Pokaždé ji k sobě přimknuly. "Ne, ne, už dost! Dost!" Kvílení sklouzávalo ze rtů s intenzitou sirény, doprovázené nezvladatelnými vzlyky a rozmáhajícím se chvěním po celém těle. Život zapalovače vyhasl dopadem do hlubin jedné z mnoha louží lemujících cestu chodbami podsvětí, přestala se o něj starat. Obklopená strachem narůstajícím z temnoty se pokoušela ukrýt před sebou samotnou, choulíce se do klubíčka při jedné ze zdí. "Ať už to skončí, ať už to skončí!" Dokola opakovaná věta na jazyku chutnala jako mantra, sladké zahřání promrzlé duše. Když však otevřela oči, nenacházela nic povědomého - žádný orientační bod, žádné známé místo. Ztracená v ulicích podzemí nenacházela cestu ven. Ani netušila, jak se dostala dovnitř. Navzdory vzrůstajícímu pocitu osamělosti, měla dojem, že někoho následovala do hlubin sotva probádané země. Podzemní chodby jí nic moc neříkaly, ač si tudy někdy zkrátila cestu před policejními raziemi, které v odlehlejších čtvrtí probíhaly na její vkus příliš často. Dost na to, aby se začala obávat. V orvaném zimním kabátu se choulila do sebe, hledala kousky postupně se vytrácejícího tepla. Ledové zdi vrhaly nepříjemné tušení, že se stane další z obětí tohoto místa, Jane Doe, anonymní mrtvola bez jediného spojení se svět nahoře. Jediné, v čem nacházela úlevu, bylo sedm kamínků ukrytých na dně zašívané kapsy, které brávala do ruky v momentech strachu. "Jeden... dva... tři... čtyři... pět... šest... sedm..."
Billie 'Lee' Morgan
Billie 'Lee' Morgan
Banshee

Posts : 26
Join date : 05. 01. 19
Location : Shadow Hills

Návrat nahoru Goto down

Underground corridors Empty Re: Underground corridors

Příspěvek pro Benjamin „Benji“ Morgan Sun Jan 06, 2019 11:45 am

Křik. Zařízl se mu do uší jako nůž a na okamžik jeho tělo paralyzoval. Nebylo to poprvé, co slyšel ženu křičet – ať už to bylo z jakéhokoliv důvodu, avšak tenhle jekot v sobě skrýval něco, co v něm vyvolávalo jednak příjemné chvění, jednak žlučovou pachuť strachu. Měl chuť ten strašlivý zvuk následovat. A přitom… Jeho nohy se samy daly do pohybu směrem, jakým slyšel to kvílení. Co to mělo znamenat? Kdo takhle ječí? Ještě neslyšel nikoho, kdo by dovedl ze sebe vydrat takový zvuk. Skoro jakoby nebylo z tohoto světa. Jenže to je hloupost. Zrychlil. Dělal dlouhé kroky a s tichostí si už starosti nedělal. Jeho věrné společnice krysy prchaly před mdlým světlem jeho baterky. Jejich pištění působilo trochu jako hodně tichá a mírná ozvěna toho vřískotu. Měl chuť jednu z nich prostě zašlápnout. Podívat se, jak její drobné bulvy vylezou z důlků, na stěnu vystříkne krev a o podrážku se mu rozprsknou její miniaturní vnitřnosti. Nebylo by to poprvé, co si už takhle ulevil.
A pak zaslechl ten hlas. Zněl mu až odporně povědomě. Jen ho neuměl nikam zařadit. Nemohl si vzpomenout. Bylo to tak vzdálené a neuchopitelné. Něco ho k němu však dál táhlo a cítil, že smrt je nablízku. Tedy, on netušil, že to je smrt, jen měl úplně stejný pocit jako tehdy, kdy se uprostřed prázdnoty potkal se Smrtí. V nose cítil ten charakteristický pach, který tam ale doopravdy nebyl. Už nepochyboval, že jde o ženu. Ale ten hlas, ten zatracenej hlas… Už jenom kousek. A pak bylo ticho. Že by…? Ne, když má někdo umřít, má úplně jiný pocit. Daleko naléhavější. Tenhle pocit vycházel odjinud. Z části jeho duše, která měla být už napořád zamknutá a jen Lee měla mít klíč. Konečně ji uviděl. Vypadala jako přízrak. Asi by se ani nedivil, kdyby ním skutečně byla. Zatím mu nedocházelo, kdo to je. Dokud nezačala počítat. Její vyděšený hlásek probral vzpomínky, na něž raději už nemyslel. Byla to Billie. Zaplavil ho pocit štěstí, jaký necítil věky. Takže je v pořádku! Po tváři se mu rozprostřel široký úsměv a téměř už otevřel pusu, aby na ni zavolal, když mu to došlo. Přiblížil se natolik, že byl s to rozeznat její obrysy a podivně tvarovaný krk. Něco bylo špatně. Úsměv byl ten tam a s ním i jakýkoliv náznak dobrých emocí. Žena se zlomeným krkem… Matně si vybavoval, že tak nějak vypadala žena, jakou kdysi Lee vídala. Byla to snad předpověď? Stejně jako ta jeho? Na tom nezáleželo.
„Lee!“ sjelo mu konečně ze rtů zavolání. „Co tu děláš? Tady bys být neměla... Co se děje?“ spustil příval otázek a chtěl dojít až úplně k ní a vzít ji za ruce, aby se jí mohl podívat pořádně do tváře. Tady dole by ona být neměla. To nebylo správné. Tady je to špatné. Sem můžou jenom takoví, jako je on, takoví, kterým už to tady neublíží. Nechtěl si to zatím připouštět, ale už tušil, co je špatně. Ten krk, ta bolest, jakou cítil, pach smrti, který z ní cítil… Mohlo to znamenat jenom jediné. Oba dva jsou mrtví.
Benjamin „Benji“ Morgan
Benjamin „Benji“ Morgan
Immortal

Posts : 6
Join date : 05. 01. 19
Location : Shadow Hills

Návrat nahoru Goto down

Underground corridors Empty Re: Underground corridors

Příspěvek pro Billie 'Lee' Morgan Sun Jan 06, 2019 12:31 pm

Svět se krutě vysmíval jednomu z celé řady dětí, ponechávaje ho napospas osudu předhozenou jako nějakou hračku. Rozbitou hračku, na ta slova nikdy nezapomněla. Sam jí tehdy do očí vmetl, že je s ní něco špatně a neměla by chodit za ním a jeho kamarády, když se potřebovala svěřit se svými obavami, kdy nikdo poblíž nebyl. Ani Theo, Monroe a Benji. Hledala útěchu u nejstaršího ze sourozenců, otcem jmenovaného ochránce. Pachuť zrady ji zžírala i po tolika letech. "Jsi rozbitá, Lee, nech se spravit doktory." "Rozbitá..." Popraskanými rty vyslovená ozvěna se rozléhala po chodbě za doprovodu krysího pištění, rezonovala v hlavě ocelovou krutostí, proti níž nepomáhalo ani překrýt si uši dlaněmi a tlumit bolest vzrůstající v srdci. Tělo vypovídalo službu, schoulené do klubíčka instinktivně bránila sebe a jediné šťastné vzpomínky, které jí zůstaly. Nebylo jich mnoho. Nikdy... jich nebude mnoho, s tím se, ač nechtíc, stihla smířit po dobu svého vyrůstání pod dohledem starších sourozenců. Slzy zalévaly pobledlé tváře s hlasitými, neutišenými vzlyky. Propadala se do hlubin neštěstí a depresí, ve kterých se brodila jen díky lékům ukradených z různých lékáren. Veškerá ta antidepresiva nabízela zoufale potřebnou pomoc, jaké se Lee nedostávalo, i když už absolvovala několik léčení všech svých psychických neduhů. Nikdy nic nepomáhalo, další nikdy ve sbírce tvořené jejím nešťastným životem.

Hnědé, dříve tak krásné oči upíraly zděšený pohled do vzdálené kaluže ve strachu, zda se z ní životní přízrak nevynoří jako tomu bývá v hororových filmech. Žena se zlomeným krkem ji provázela od samotného počátku v Hill house podobně jako Benjiho jeho vysoký pán s ťukající holí. "Benji..." Kamínky v kapse sevřela levačkou o to víc, znovu v duchu přepočítávaje jejich pořadí následované číslovkou vyslovenou roztřeseným hláskem. "Jedna... dvě... tři... čtyři... pět... šest... sedm..." Starý dobrý trik ji jakžtakž udržoval při smyslech i v léčebnách, stačilo nalézt sedm oblázků za každého člena rodiny. Máma, táta, Sam, Monroe, Theo, Benji a ona. Šest lidí, kteří nad sedmým drží ochrannou ruku.

"Jedna... dva... tři..." "Lee!" Přibližující se hlas vytrhnul dívku z počtů, přinášejíc něco traumaticky známého. Něco, co odmítala přijmout. Známé pocity pohřbené hluboko v nitru, uzamčené před světem. Obavy o sourozence. "Ne... ne... ne..." Benjiho hlas odměnila útrpným zavrtěním hlavy než se urychleně vrátila tam, kde přestala - k počítání kamínků. "Čtyři... pět... šest..." "Co tu děláš? Tady bys být neměla... Co se děje?" Sedmý kamínek, představující její maličkost, svíraný mezi ukazováčkem a palcem nepouštěla mezi ostatní. Nemohla. Nedokázala to. "Ne, to se mi jen zdá. Jen další přelud. Jen další... přelud. Benji je mrtvý. Vím to... Cítila jsem to... Cítila jsem-..." Nedokázala vyslovit nic dalšího, zesílené vzpomínky na osudnou noc vybublaly na povrch tak silně, že Lee začala štkát a dusit se nepříjemným pocitem umírání. Příliš dobře si pamatovala na neschopnost se nadechnout, vzrůstající pálení v plicích, když se do nich dostávala voda namísto kyslíku i pocit strachu, který v sobě objeví každý umírající. Temnotu až příliš rychle obklopující vše na dosah. Prázdno, tak šílené prázdno. "Nejsi tady. Jsi mrtvý, Benji, mrtvý!" Na celé podzemí se rozkřikla v obavách, že tohle je jen další z hříček její pomatené mysli. Nemohla tak trpět, nesměla. Proč ona? Proč si Hill house vybral zrovna ji a Benjiho? Proč?
Billie 'Lee' Morgan
Billie 'Lee' Morgan
Banshee

Posts : 26
Join date : 05. 01. 19
Location : Shadow Hills

Návrat nahoru Goto down

Underground corridors Empty Re: Underground corridors

Příspěvek pro Benjamin „Benji“ Morgan Sun Jan 06, 2019 9:20 pm

Krysa by nestačila. Neulevilo by se mu. Potřeboval by někomu rozdupnout lebku, aby mu bylo líp. A zase by to pomohlo jenom na chvilku, na tu slastnou chvilku. Stálo to za to? Ale jistě, že ano. Spíš to nestálo za tu špinavou botu. Ale pokud by to udělal naboso… Jednou to zažil. Sice ta lebka už byla nakřáplá, jak sebou ten opilec sekl a rozbil si hlavu o patník, ale co na tom záleží. Jak se kousky šedé kůry mozkové rozmazávaly mezi jeho prsty… Jak mícha visela z páteřního kanálu a přímo volala, aby ji chytil a zatáhl… Jak mu mezi palcem a ukazováčkem uvízla bulva, než rozdrtil i ji a rozlil mok uvnitř… Takové krásné vzpomínky. Mělo to pouze dvě stinné stránky – pod nehty mu uvízly kapky krve a mozku a pár střípků kostí se mu zabodlo do chodidla. Ale stálo to za to. Vždycky stojí. Jenže teď… Teď kolem cítil smrt, jenže byla jiná. Páchla povědoměji. Skoro až známě. Hloupost. To má asi prostě jen divný den. Z toho křiku mu však tuhla krev v žilách. Jemu, kterému už Smrt ublížit nemohla. Ne, protože spolu mají dohodu. Zdalipak je výhodná, to už musí posoudit každý sám. Pro Benjiho výhodná je a vždycky bude. Nechce umřít, i kdyby to mělo znamenat, že každý den někoho jiného sprovodí ze světa. Krásné, no ne? Jeden den Benjiho života za celý život někoho jiného. Asi by mu to mělo být líto. Vždyť je to tak sobecké! A co jako?
Na to všechno myslel, zatímco šel za tím hlasem. Znělo to šíleně. Být člověkem, otočil by se a honem rychle zmizel. Takhle nepotřeboval chránit vlastní kůži. Nedokázal si představit nic, co by mohlo přemoci Smrt. To proto, že ještě nepotkal anděly. Uslyšel i své jméno. Skoro jakoby ho šeptaly zdi… Možná se mu to jen zdálo. Anebo… Taky ne. Zrychloval, dokud se neocitl přímo před ní a nebyl si jistá, že je to vážně ona. Lee. Jeho sestřička, jeho malá sestřička, kterou chtěl chránit. Vždycky ji chtěl jenom chránit a pomoct jí. Jenže nemohl. Nedokázal to. Opustil ji. Umřel. „Nenenene, není mrtvý… Nejsem!“ začal ji hned ujišťovat a brát za její drobné ručky. Připadala mu tak drobná, tak bledá, tak… mrtvá. To je to slovo, jen se neboj, Benji, řekni to. „Jsem tady, slyšíš? Kdybych tady nebyl, myslíš, že bych se tě mohl dotknout?“ blábolil a stále ji držel za ruce, pokud se mu nevytrhla. „Lee, poslouchej!“ To už křičel i on v naději, že ji to třeba donutí ho poslouchat a dojde jí, že tady skutečně je. Nevěděl, co se stalo s ní, ale věděl, že něco není v pořádku. Cítil z ní smrt, ale mrtvá nebyla. Vždyť stojí a dýchá a… Leda by udělala to, co on. To ne. Billie taková není. Nezvládla by, nedokázala by… To samé si však myslel o sobě. A jak skončil teď? Správně! „Jsem s tebou, už je to dobrý, bude to dobrý, uvidíš. Vezmu tě se sebou a…“ zarazil se, protože nevěděl, jak to má zakončit. Co udělá pak? Nedokázal jí pomoct ani před lety, nedokáže to ani teď. A už vůbec ne, když je sám… Co se jim to jenom stalo? Proč? Co kdy komu udělali?! Ne, musí se uklidnit. Musí zůstat klidný. Musí ji uklidnit. Musí jí pomoct, tentokrát doopravdy. Nezvládli to doktoři, jenže oni nejsou on. Nejsou rodina. A takovým, jako jsou oni dva, nedokážou pomoct. Všechno berou jenom jako přeludy a přitom jsou skutečné. Smrt je skutečná a přišla si pro Benjiho. Kdy si asi pro Lee dojde žena se zlomeným krkem? Pokud si pro ni ovšem už nedošla… Polil ho ledový pot. Co když…
Benjamin „Benji“ Morgan
Benjamin „Benji“ Morgan
Immortal

Posts : 6
Join date : 05. 01. 19
Location : Shadow Hills

Návrat nahoru Goto down

Underground corridors Empty Re: Underground corridors

Příspěvek pro Billie 'Lee' Morgan Thu Jan 10, 2019 4:12 pm

Ten den si pamatovala příliš živě, aby ho dokázala uvěznit v temných koutech mysli, kde se pohybovaly ztracené vzpomínky. Nebyl to sen, z něj ji probral pocit zimy a vody deroucí se do plic spolu se zoufalým lapáním po kyslíku neexistujícím pod hladinou chladného místa. Když se jí povedlo vymanit se z náručí dechberoucí smrti, okamžitě se pokoušela Benjimu dovolat. Hlasová schránka přetékala vzkazy a Lee nezbývalo nic jiného, než se obrátit na starší sourozence, které burcovala uprostřed noci. Ani jeden z nich nepociťoval zájem vylézt z postele, nasednout do auta a začít hledat Benjiho tělo, vše odkládali na ráno. I díky tomu s nikým už nepromluvila, ačkoliv ji neustále pod různými záminkami cpali do léčeben a na různá vyšetření. Zpřetrhala pouta s rodinou odmítající se postavit čelem k situaci mezi jejich sourozenci. "To je... blbost. Cítila jsem to... Ten... strach... ty pocity... Jako když jsme byli malí. Jako když sis zlomil nohu a já to... věděla. Bylo to stejné... Daleko horší..." Zmateně se pokoušela přeludu uvnitř hlavy vysvětlit, co všechno má na mysli, očima neustále těkající pryč. Sotva mu dokázala pohlédnout do tváře, tolik se bála, co uvidí. Ohlodané maso? Odhalenou lebku? Prázdné důlky namísto očí? Když vzal její packy do dlaní, začala podvědomě vzlykat bolestivou ztrátou. Chladný dotek jejích rukou jen mírně zahřívaly dlaně nejlepšího přítele a bratra v jednom. "Říkal jsi, že nedovolíš, aby se ti něco stalo... Slíbils to, Benji... Slíbil jsi mi to..." Neutišitelný pláč otřásal drobným tělem tak silně, že se jí nedařilo pomalu ani vyslovovat jednotlivé věty. Vyděšeně sebou trhla, když se ozval pronikavý křik, pláč náhle ustal. Hnědé oči zhrozeně sledovaly muže před ní, tak strašně podobného Benjimu, jejímu Benjimu. Bratrovi, který se o ni staral už odmalička. "Mám strach..." Tichoučké přiznání splývalo z popraskaných, stále notně roztřesených rtů, když se dívka jakžtakž srovnala s blízkostí ducha. Co jiného Benji mohl být než duch? Přízrak, který ji přišel chránit, neboť za života selhal? Měl to snad být jeho věčný trest?

"Nemůže... nebude... Už zase ji vidím, Benji. Zase... jsem ji viděla. Dívala se na mě těma prázdnýma očima. Děsí mě... J-já... mám strach, takový strach..." Zmatenými gesty se pokoušela naznačit problematiku spojenou se ženou a jejím zlověstně zlomeným krkem, věčným strašidlem pronásledujícím ji na každém kroku. "Nic mi nepomáhá. Pořád ji vidím, i když... i když se snažím, ale nic nepomáhá." V rodině věděli, na jak hluboké dno stihla klesnout. Mluvilo se o ní jakožto o feťákovi a alkoholikovi, Sam ji čas od času přirovnával k otci, který se nakonec upil k smrti po deset let později po matčině smrti. "Jde jen v jeho krocích," říkával rád a Lee ho za to nesnášela. "Neříkej to Samovi... A-ani Monroe... Prosím... Prosím, Benji... Prosím..." Uplakaná se k němu tiskla, hledala u něj útěchu. Pokud měl být přízrakem, pak bylo dobře, že alespoň patřil ke členům rodiny. "Chci pryč... Chci odsud pryč..."
Billie 'Lee' Morgan
Billie 'Lee' Morgan
Banshee

Posts : 26
Join date : 05. 01. 19
Location : Shadow Hills

Návrat nahoru Goto down

Underground corridors Empty Re: Underground corridors

Příspěvek pro Benjamin „Benji“ Morgan Tue Jan 29, 2019 5:20 pm

Ten pocit, když se topil, byl snad ten nejhorší, jaký kdy zažil. Ta bezmoc, neschopnost dostat se zpod tíhy vody, praskající ušní bubínky, plíce plnící se vodou a neuvěřitelná bolest na hrudi… Nasakoval vodu jako houba, dokud konečně nepodlehl a jeho mozek zašel na nedostatek kyslíku. Byl pryč. Duše opustila jeho tělo a mířila ke Smrti, k muži s holí s tváří ve stínu. Byl pryč a zároveň nebyl. Zemřel, ale je zpět. A teď kvůli němu umírají další lidé – jen aby on sám zůstal živ. Jenže Billie to být neměla! Billie měla být v pořádku! Panika se drala do jeho mozku, chtěla se ho zmocnit a ovládnout jeho slova. Jenže to nemohl dovolit. Musí Lee uklidnit, musí jí to vysvětlit… Ale jak? Co když mu neuvěří? Ne, ona mu musí věřit. Jsou sourozenci! Pochopí to! Asi jako to pochopili Sam, Monroe a Theodora? Okamžitě udusil ten dotěrný hlásek vzadu v hlavě. Ani náhodou. Ti byli starší, nemají takové pouto jako on s Lee. Bude to v pořádku. „Já vím, já vím!“ vyhrkl konečně a dál ji bral za ruce a předloktí, aby ji donutil podívat se mu pořádně do tváře, do očí. „Něco se stalo. Myslím, že jsem… že jsem se topil, ale… něco mě zachránilo. A jsem tady! Dívej, Lee, jsem tady a jsem živý!“ přesvědčoval ji a tiskl jí ruce v naději, že ji dotek přesvědčí. Neřekl to tak úplně přesně. Koneckonců – on se skutečně utopil. A Smrt ho „zachránila“ až potom, co s ní uzavřel tu dohodu. Dohodu, že jí bude každý den posílat jednu duši, jednu lidskou duši. Smrt je vskutku nenasytná, že? Ale byla-li to její cena za další život, byl ochoten to podstoupit. „A dodržel jsem to!“ opáčil rázně. „Pořád jsem tady – živý a zdravý! No tak, neplač, prosím…“ utěšoval ji a už i jemu se dělal knedlík v krku. Kdy vůbec naposledy brečel on? To už dávno spláchl čas. Možná když byl hodně malý. V dospělosti rozhodně ne. A teď? Po tom, co zemřel? Ani náhodou. Bylo to něco, co bral jako projev slabosti, něco opovrženíhodného. A přece měl teď sám na krajíčku, když byl se svojí sestrou, se svojí malou sestřičkou, kterou měl chránit. Měli se chránit navzájem, sakra! Kdyby s ní byl, nic z toho by se jim nestalo. Měl s ní být!
Naplňoval ho takový vztek, už zase. Neudržel se a vykřikl na ni. Musel to nějak zastavit, musel ji přimět pozorně poslouchat a přestat konečně brečet. Drásalo mu to nervy. Jakoby něco cítil a zároveň necítil. Okolo ostatních nic z tohohle nepociťoval ani zdánlivě a jen to pomyšlení ho naplňovalo hnusem. U ní? Všechno to zoufalství, smutek a lítost vyplouvali na povrch. „Já taky…“ šeptl. Nevěřil vlastním uším. Nikdy se nebojí. Už nemá čeho nebo koho. Ale teď se bál. O svoji sestřičku. Jedině s ní mohl tyhle věci cítit, to však ještě netušil. Doufal, že se to srovná. V to doufal celý život a stalo se to snad? Ne, jen se všechno zhoršilo. Umřel! A Billie… Podle toho, co z ní cítil, taky. Věděl ale určitě, že není to, co je on. Co je vůbec on? Čím se stal, když… obživl? Nemrtvým? Obživlým? Kde asi tak může takovou informaci sehnat, když k ní nedošel ani za ten rok nebo jak dlouho to bylo? Čas mu splýval. Některé dny byly jako týdny, jiné mu proklouzly mezi prsty jako vteřiny. „Ji? Koho tím… Tu ženu? Se zlomeným krkem?“ podvědomě ztlumil hlas a přeběhl mu mráz po zádech. Proč? Proč ji stále vidí? Netušil, co by jí poradil. Neměl tušení, co se to děje. Nebo proč zrovna jim. „Zmizí, musí zmizet… Bude pryč, určitě…“ přitáhl si ji do objetí, pokud se mu nevysmekla. Bylo z ní cítit všechno možné, ale nejvýraznější pro něj byla smrt. Pokud by to měl brát logicky, on zemřel a levitující muž se mu přestal zjevovat. Pokud se ale Lee žena stále zjevuje, pak by to znamenalo, že ještě nezemřela… Jenže to by poznal. Vždycky vycítí, když má někdo v jeho okolí zemřít. A nikdy se nemýlí. Leda že by se zmýlil tentokrát. „Neřeknu, slibuju,“ ujistil ji a hladil ji po vlasech, zatímco její slzy máčely tričko pod bundou. Nechtěl je ani vidět. Měli být rodina a přitom se na ně oba dva vykašlali hned, jakmile mohli. Billie strčili na psychiatrii a o Benjiho zájem nejevili už vůbec, když odešel na školu. Pro ně to byla úleva. Zbavili se černých ovcí rodiny, byla provedena čistka. Teď už můžou pokračovat neposkvrnění. Ben doufal, že i oni se jednou stanou jeho oběťmi. Ano, zatraceně moc v to doufal! „Vezmu tě pryč, nemusíš mít strach. Se mnou jsi v bezpečí, ano? Věříš mi? Věříš mi, Lee?“ Byla jediná, kdo mu zbyl. I kdyby pro ni byl jenom nějakým přízrakem, byl odhodlaný se o ni postarat. Nějak. Ještě nevěděl jak.
Benjamin „Benji“ Morgan
Benjamin „Benji“ Morgan
Immortal

Posts : 6
Join date : 05. 01. 19
Location : Shadow Hills

Návrat nahoru Goto down

Underground corridors Empty Re: Underground corridors

Příspěvek pro Sponsored content


Sponsored content


Návrat nahoru Goto down

Návrat nahoru


 
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru