Police station

Ve městě byl pár dní a pořád se nedokázal srovnat s místním tempem, které bylo moc rychlé, pomalé? Tohle nejspíš ani on sám nedokázal rozeznat, dny plynuly jinak, než byl zvyklý na svých cestách. Takže za těch pár dní poznal místní bar, klub a motel ve kterém bydlel. Teda bydlením by to nejspíš úplně nenazýval, spíš místem na přespání. Jak tak pochopil, tak normální člověk by se tady asi dobrovolně neubytoval, přitom to bylo celkem přívětivé místo - prapodivná postel, na který se nedalo spát a tak bylo jednodušší ustlat si na zemi, koupelna, kde občas tekla i voda a hlavním bonusem byl pan majitel. Milý chlápek myslící si, že když mu to tam patří, tak může všechno, doslova. Lézt do pokoje, když v něm nikdo nebyl bylo na denním pořádku. Navíc večery se to tam měnilo, ožilo to. Objevila se tam spousta spoře oděných dam a muži na nejspíš poměrně vysokých místech, vykonávající zajímavou profesi, takovou u které je dobré někoho znát. Navíc koho by napadlo, že se tyhle sešlosti budou dít zrovna na takovém místě?
Vždycky, když se vydal na nové místo, tak to dělal stejně. Otevřel mapu, zavřel oči a někam zabodl prst. Se Shadow Hills to bylo trochu jinak. Po většinou se na svých cestách potkával hlavně s čarodeji, celými rodinami, klany. Od nich se toho spoustu naučil, ale taky dozvěděl. A stejně tak to bylo i s tímhle městem, dozvěděl se o něm. O tom, jak zde pospolu žije spousta bytostí. Jeho zvědavá povaha se tomu bránila celkem dlouho, ale jakmile měl Jižní Ameriku procestovanou, tak mu v tom nic nebránilo. Navíc by se mu hodilo potkat zde nějakou čarodějnici praktikující černou magii, která by zároveň byla trochu podle jeho slov naivní, hloupá nebo prostě až moc hodná? Jenže nějaká taková bude těžko příznivcem takové magie. Navíc pokud někoho takovýho bude chtít potkat, musí trávit víc času venku. A ne zrovna tím způsobem, kterým ten čas venku tráví - bary, holky, postel. Věčný koloběh. Musí město trochu víc poznat. Proto se z motelu vydal kamsi do centra, na sever nebo jih? Sám ani netuší, prostě se nechá unášet nohami. Cestou si pohrává s prstenem na ruce. Myšlenkami je trochu někde jinde, tudíž sledování cesty nebere jako důležitou činnost. Avšak z přemýšlení ho vytrhne policejní auto, tedy spíš siréna a její nepříjemný zvuk. Trochu s sebou cukne, protože se toho lekl. Nejspíš špatný svědomí, což by vlastně mít měl, když si uvědomí, že u sebe v kapse si nese něco jako vlastní lékárničku. Jen to nejsou léky, který v ní člověk běžně najde. Na druhou stranu, když tak vidí místní policejní sbor, tak může zůstat v klidu. Rozhodně je nechce nijak podceňovat, ale strava založená na hormony napíchaných kuřatech dost pravděpodobně brzy způsobí, u některých už tedy způsobila, že budou mít prsa za chvilku větší než jejich drahý polovičky. Celkem by ho zajímalo, jak vypadá takové výběrové řízení, když přijímají nového člena. Vytáhne si z kapsy krabičku cigaret. Nejdřív si s ní pohrává a obtáčí jí různě mezi prsty, pak z ní konečně vytáhne cigaretu, kterou si vloží mezi rty. Na konečkách prstů se mu objeví plamínky ohně, díky nímž si může cigaretu zapálit a potáhnout si z ní. Sjede pohledem na policistu, který do policejní budovy právě vede kohosi na výslech? Těžko říct. Všimne si postavy postávající nedaleko. Nemůže si pomoct, ale má pocit, že ho někde viděl. Jen má vždycky problém si obličeje někam zařadit. Že by jeden z hostů na večírku v motelu? Sice tam bylo několik policistů, ale ne, tam ho nejspíš neviděl. Přimhouří oči nad svým usilovným přemýšlením. No jistě, byl to jeden z těch, kteří se přišli vyptávat, jestli netuší něco o vraždě té dívky, která se našla v lese. Bylo to celkem logický, že se šli ptát zrovna tam, protože to byla jedna z dívek, která se účastnila oněch večírků. Na druhou stranu, možná by nebylo od věci si vyslechnout kolegy, kteří na ty večírky tak rádi chodí a přeci jen, nejlepším zločincem je vždycky ten, kdo má zkušenosti, znalosti a taky se dostane k informacím, což jim taky naznačil. Tolik vrahů už v minulosti vykonávalo práci policisty. Tak jako tak, tohle je jejich věc a jemu je to úplně jedno. Nikdy se nebratříčkoval se strážci zákona, naopak. Ale tohle ho bavilo, nemohl si pomoct. Ta jejich bezmoc, která mu na tváři dokázala vykouzlit pobavený úsměv, kterým dokázal tolik lidí naštvat.

Poslední dobou byl zvyklý na trochu jiné počasí, což mu vyhovovalo, protože s sebou při cestách nemusel tahat zbytečně moc věcí. Přeci jen věci do tepla se vždycky balí líp, jsou menší, skladnější. Na druhou stranu se mu po zimě, opravdový zimě stýskalo. Po sněhu zasypávající povrch země, svalení se do toho sněhu a dělání andělíčka, zmrzlých rukách, nohách a rozehřívání pomocí nějakého z horkých nápojů. Sníh se sice v nějaké formě dostavil, ale že by byl vzduch ledový, takový ten který si najde cestu až do morku kostí? Kdepak, o tom si může nejspíš nechat zdát. Vždycky když člověk o nějakém místě slyší, tak si na něj udělá názor ještě před tím, než se tam vydá. Když je pak na místě, tak je to už na jeho pocitech, na tom jestli to místo vnímá stejně jako ti, od kterých o něm slyšel, jestli to naopak předčí jeho očekávání a nebo ho zklame. Snaží se si předem nikdy nic nepředstavovat, jak to tam vypadá, ale i tak to už tolikrát porušil. Spousta míst ho nadchla, ale tohle město? Má z něj rozporuplné pocity. Jak kdyby bylo dovoleno vše. Jako zatím jedinou pozitivní věc bere to, že potkal Grace. Někoho na stejně divný vlně jako je on, kdo ho podporuje v prapodivných nápadech a s kým poprvé v životě prohrál sázku, čímž jeho ego utrpělo šíleně velkou ránu. Ale on se z toho určitě vzpamatuje. I když pravdou je, že pro něj vymyslela až moc krutý trest, kterým jeho prohru dokonale potrestala. Otázkou zůstává jestli ho bude schopný vůbec splnit a tahat se celý jeden měsíc s jednou jedinou slečnou. Jak tam tak postával a kolem něj se pořád něco dělo, jak zvláštní, když stojí před policejní stanicí, tak ho přepadl ten pocit, kdy by si nejradši v nějaký postranní uličce ubalil trávu a dostal se do toho příjemnýho stavu, kdy mu je všechno jedno. Což o to, i normálně je mu všechno jedno, ale tohle byl pocit ještě víc umocněný. Podívá se na policistu, který během chvilky stál u něj. Vůbec mezi ostatní nezapadal. To znamená, že buď bude mezi ostatními neoblíben, protože se bude snažit svojí práci dělat, tak jak by měl a nebo se nakonec přidá k ostatním, stane se stoupencem hranolkovýho policejního sboru. Pak bude jedině rád, že nemusí nikam do terénu a sedí si na svém teplém místečku na služebně. "Jenom jsem tak přemýšlel, kde jsme se viděli. Trochu mi to trvalo, nemám úplně nejlepší paměť na obličeje,který mě nezaujmou." Pokrčí nad tím rameny, že za to nemůže. Prostě něčí obličej si hned nevybaví, někdy si ho dokonce nevybaví vůbec. Každopádně jeho si nakonec zařadit dokázal, nejspíš by si jako dárek měl věnovat nějakou čokoládovou medaili s nápisem, že jeho paměť na tom není ještě tak špatně. Dneska měl tu svojí náladu, kdy si nemohl odpustit ty rýpavý poznámky, který čas od času mívá. "Tak už jste si našli tu krysu u vás na oddělení?" Povytáhne během tý svojí otázky jedno obočí. Kdoví jestli tam nějakou mají, ale pravděpodobnost bude velká. Navíc si nemůže pomoct, ale baví ho zasadit tu špetku nedůvěřivosti vůči ostatním kolegům. Naposledy si potáhne z cigarety a nedopalek odhodí na zem, botou ho pro jistotu zašlápne, i když možnost, že by od něj v tomhle počasí něco chytlo byla téměř nulová. Byl to spíš takový zvyk, který vždy po odhození nedopalku následoval. Tedy pokud ho nehodil někam na míle daleko, v tom případě se o něj už pak nestaral.

Pobaveně sledoval výraz policisty před ním, evidentně se mu podařilo si rýpnout celkem dobře,z jeho výrazu usoudil, že si o sobě nemyslel, že by se řadil mezi ničím nezajímavou část populace. Což o to, když se podíval na jeho kolegy, tak se vlastně ani nediví, že si o sobě myslí opak. Navíc on sám má pro vysoký sebevědomí pochopení větší než kdokoliv jiný. Takže mu bylo naprosto jasný, že tahle jeho poznámka, rýpnutí nebo prostě jenom upřímnost bude hodně brzy zapomenuta. Pro někoho nezajímavý, pro jinýho naopak. Sto lidí, sto chutí. Pokrčí rameny nad tím, že se k informacím, ke kterým nemá přístup nedostane. Vlastně ho to ani nezajímalo, bylo to z jeho pohledu spíš znovu takové menší rýpnutí. Měl by to praktikovat častěji, nějak není ve formě. A nebo na určitý typ lidí jeho otravný a hloupý řeči neplatí. Což je většinou nejlepší obrana, protože jeho to přestane bavit a pak se začne chovat vcelku normálně. Nad další větou už se ale musí začít smát, protože mu to právě teď připadalo, jako kdyby ho obviňoval z toho, že se k policejní stanici vydal úmyslně - s cílem ho snad vidět. A jakmile ho uviděl, tak se tam prostě musel zastavit a dát s ním řeč. Nemají policisti nějaký testy, kterými musejí projít? Dost možná ne, jsou stejně rádi za kohokoliv. Ještě nad tím tak pobaveně zavrtí hlavou, tohle mu vážně zlepšilo den. „Tak samozřejmě. Vydal jsem se sem s jediným cílem.” Momentálně se snaží o vážný výraz, že všechno, co právě řekl a řekne myslí vážně. „Tím cílem bylo společný rande támhle někde v zapadlý hospůdce, kde je soukromí a nikdo by nás neviděl.” Nejspíš by ještě pokračoval, ale cítil, že v tu chvíli by se jeho poker face rozpadl jako domeček z karet a on by se začal smát. Už i teď má co dělat, aby se smát nezačal, takže radši semkne rty hodně pevně k sobě, aby to ještě nějakou dobu vydržel. Nešlo prostě odolat, tohle bylo jako dokonalá přihrávku na smeč, kterou musel využít. Když odcházel na podle něj obhlídku města, aby se tu začal orientovat, tak netušil, že se tak pobaví a ještě k tomu na místě jako je tohle, kde každou chvilku jeho uši mučí ty otravný policejní sirény. Celkem by ho zajímalo, kam pořád jezdí, protože taková kriminalita ve městě být nemůže. Beztak si to zapínají jen proto, aby se rychleji dostali z bodu A do bodu B. Ne,že by se tomu divil, protože na jejich místě by toho taky využíval. Teda na jejich místě by využíval a zneužíval mnohem víc věcí a pravomocí.