Shadow Hills RPG
Would you like to react to this message? Create an account in a few clicks or log in to continue.

Park

3 posters

Strana 2 z 2 Previous  1, 2

Goto down

Park - Stránka 2 Empty Re: Park

Příspěvek pro Ives Pappel Fri Jan 04, 2019 5:31 pm

Hluboko v mysli každého člověka je uloženo místo, kde se zmítají kombinace barev, tvarů a představ vycházejících z paměti předávané krví po celé generace, celá staletí. Jeden by tvrdil, že genetická paměť nemá takovou moc, ale Ives strávil roky analýzou tohoto fascinujícího tématu, aby si dokázal vysvětlit, jak dokáže na plátno, papír, nebo dokonce stěnu přenést něco, co v podstatě nikdy v životě neviděl, ale rozhodně mu to nepřipadalo cizí. Teprve poté mu došla ta síla, která se ukrývá v té masité schránce na duši (ve kterou rovněž věřil, protože nemalou část svého života se věnoval i východním náboženstvím) a v neposlední řadě i moc obyčejných myšlenek. Rozhovory jako tyto byly mnohem důležitější, než pracovní pohovory, nebo čistě srandovní přestřelky, byla to tak odpíraná a dlouho nenalezená mentální potrava. A tohle palivo ho nějak posílilo v boji s vnitřním démonem, který ho neustále srážel k zemi špatnými pocity. Vůbec si nepřipouštěl, že ten chlad by mohl jít z neznámého, neboť se s depresemi a úzkostmi potýkal ve zhoršené formě už dobrých pět let a za tu dobu stihl prozřít a uvědomit si, že veškeré zlo se odehrává akorát uvnitř jeho hlavy. Ten boj byl ale čím dál těžší. Vůle s tím něco dělat čím dál nižší. A ač si prošel několikrát léčebným procesem, měl pocit, jakoby se interval účinnosti stále zkracoval a bál se dne, kdy už si nebude umět pomoci vůbec.
Měl co dělat, aby drze neodpověděl něco ve smyslu Máma mi říkala, abych nevěřil cizím lidem všechno co mi řeknou na potkání, ale jen uznale kývne hlavou s úšklebkem, který bez jediného slova naznačuje, že ví, o čem je řeč. Už jen skutečnost, že ho sem něco přitáhlo a že se po dlouhé době usadil v jedna plus jedničce svědčí o výjimečnosti tohoto místa. Co víc, vyvolává to zvědavost a tužbu po lovení senzací, i když si neustále připomíná, že své badatelské sklony nesmí už nikdy pustit z uzdy. Byla by to chyba, mělo by to fatální následky. Některé věci je mnohem lepší nevědět, kor když jsou spojené s mocí, nebo smrtí. A pouhá touha po vědění není polehčující okolnost. Nikdy.
"To zní jako velmi rozumný přístup. Zvědavost zabíjí, bohužel nejen ty zvědavé." Dodá poněkud poeticky s pohledem do prázdné tmy, ve které se zhmotňují některé představy utrpení a bolesti, které mu právě jdou na mysl. Přísahal by, že v jednom tom zjevu na chvíli zahlédnul i svůj obličej, ale co nevidět se otočí zpět na Richarda a všechny tyto obrazce zase splynou v jednotnou temnotu.
Pousměje se. Měl pár přátel, který by tento přístup označili za případ uzavřeného třetího oka, přičemž si levou rukou promne bradu. "Ale názory jsou od toho, aby se sdílely. Pokud ovšem jsou podložené pádnými argumenty a fakty. Na umění je však krásné především a hlavně to, že se nemusíme vymezovat strohými anály, studiemi a poznatky. Stačí nám vlastní vjemy, zkušenosti... a proto si rád poslechnu odlišný názor, protože mě osobně alespoň upevňuje v tom, že umění poskytuje svobodu v přemýšlení." Uchechtne se. Zvedne oči k obloze zakryté světelným smogem z všudypřítomných lamp a zapátrá v paměti po vzpomínkách na svá zlatá léta v oblasti tvorby, protože povznášejícím prvkem těchto zážitků byla rozmanitost lidí a složení osazenstva na těchto dýcháncích. "Ale proč? Protože nezvládáte perspektivu? Protože vše, co namalujete či nakreslíte, je disproporční?" Položí několik řečnických otázek a zase se na Richarda, s porozuměním v hlavě, podívá s nejvlídnějším pohledem, který ze sebe tento večer zatím dostal. "Víte, byl jsem součástí několika sešlostí, které se v překladu nazývaly zhruba jako 'všekulturní umělecké symposium', což byly tajné sjezdy umělců a příznivců umění z dalekého i nedalekého okolí. Každý se mohl prezentovat dle svého nejlepšího vědomí a svědomí, nebo se mohl socializovat a rozvíjet po duševní stránce. Zajímavé ovšem bylo, že ty nejzajímavější obrazy vznikaly od umělců mimo obor. Kteří navzdory svým mezerám v technice dokázali tvořit, protože jejich tvorba byla skutečně upřímná. A třeba já jsem se tam naučil tančit." Zasměje se a zavrtí hlavou, přičemž opět uhne pohledem do parku. "A i když moderní umění také není můj šálek kávy - na tom se shodneme, už se necítím v pozici, kdy bych mohl soudit, jestli to je dobré či ne. Prostě nemám buňky na ocenění smyslu a krásy minimalistické abstrakce a nikterak mě nemrzí, že to nechápu. Praví příznivci to budou milovat tak či onak."
Náhle však jakoby padla tupá rána. Hřebíček byl kladivem udeřen do hlavičky až nadpozemskou silou. Zatřese se hořkým uchechtnutím a ušklíbne se. Nemůže popřít, že o takovou otázku si řekl. Nemůže popřít, že mu to přivodilo žaludeční nevolnost, když se snaží co možná nejúskočněji formulovat, co se mu na vlastních obrazech tak nelíbí a neví, jaká odpověď by byla pokud možno nejmenší lež, nebo dostatečně zamlžená, aby odpověděl, ale zároveň se k tomu tématu nevracel. Obrazy odkazující na jeho skutečnou vášeň, na jeho znalosti, na spojení s vesmírem a spojitost lidstva v jeden velký superorganismus, takové bludy, které měl hluboko zakotvené, pohřbené pod nekonečnou lhostejností vůči existenci lidské rasy a přesvědčení, že ani on sám si nezaslouží žít, tak proč se chlácholit tou falešnou vírou v lidstvo. Ale přeci jen se zmůže na celkem výstižnou odpověď, kterou ze sebe dostane spolu s povzdechem a Richardovi tím neupře fakt, že ho dostal. "Protože v tu chvíli mě to oslovilo, ale s postupem času jsem se od nich odcizil. Maloval jsem je v době, kdy jsem byl opilý vlastním egem a úspěchem, ale dostal jsem se do fáze, ve které jsem se těchto věcí dobrovolně vzdal. A nemrzí mě, že ty obrazy už nikdy neuvidím, protože teď jsem někdo jiný a mám jiné představy o tom, co chci svou tvorbou předat." Trhne rameny, když domluví. "Jinými slovy se tím snažím zapomenout na neslavnou éru." Shrne to. Jem u jasné, že to si dokázal spočítat i sám, ale tak nějak měl potřebu dodat to ujištění ještě sobě. Připomenout si, že to ví.
Je zvláštní, že pro vytvoření mezilidských vztahů stačí tak málo a ani teď ho to nedokázalo dostatečně udivit, protože za normálních okolností by se asi sebral a rychlým krokem zmizel na delší procházku, než by bylo nenápadné. "Těší mne, pouliční lampo Richarde." Neodpustí si spíše úšklebnou, nežli úsměvnou poznámku, které se sám zasměje a kývne. "To zní jako dobré znamení. Nevím jak tobě, ale mně se už chlad zarývá pod kůži."
A vykročí opatrně směrem do města.
Ives Pappel
Ives Pappel
Human

Posts : 14
Join date : 27. 12. 18

Návrat nahoru Goto down

Park - Stránka 2 Empty Re: Park

Příspěvek pro Richard Ecclestone Fri Jan 04, 2019 8:20 pm

To pokývanie hlavou... Keby toto bol len príbeh napísaný v riadkoch a dlhých, komplikovaných vetách, určite by vedel, ako je toto gesto myslené. Lenže toto bola realita a aj keby niekto začal písať príbeh tohto mesta alebo ešte horšie, Richard príbeh, bol si viac než dosť istý, že toto stretnutia by sa tam neobjavilo. Aspoň pokiaľ nebude viesť k niečomu závažnému. To si Richard netrúfal odhadnúť, pretože chodníčky osudu sú vrtkavé a zahalené v tieni neznáme cyklu, ktorý nemožno nijakým spôsobom obísť alebo sa s neho vymámiť. A keďže sa nachádzali v realite a nie na papieri na poličkách mnohých knižníc, bolo ťažké usúdiť, ako si vysvetliť to gesto. Bolo to proste 'okej, je mi to jasné' alebo 'no ako myslíš', alebo to dokonca malo ešte hlbší význam? Mohol vedieť, aké zvláštne veci sa odohrávajú v tichých uličkách tohto mesta, hoci aj pod slnečným svetlom? Nevedel a pýtať sa nechcel. Pre istotu. Mohlo by to viesť ku ďalším otázkam a určite by všetky neboli príjemné. Naučil sa správať pod tlakom horším, ako by mohli byť nemiestne otázky, ale načo si zbytočne komplikovať život? Nechal to tak, nech ten pohyb znamenal čokoľvek. „Keby si Smrť brala len tých určených, život by bol pekný. A ľahký! Preto tu vždy budú nevinné obete." Zamrmlal si smutne popod nos, mysliac na jednu konkrétnu osobu. Triezvo si uvedomoval, že by bola zahynula tak či onak, lenže vedel aj to, že jeho pokus o záchranu ten proces nebezpečne urýchlil a než by sa človek nazdal... Už nebola. Bola preč, ďaleko od neho a jeho dosahu. Ako na požehnanie sa na okamih zdvihol chladný vánok osviežujúci svojou ostrosťou a prebral Richarda z melanchólie skôr, ako ho pohltila. Zažmurkal a prinútil sa vrátiť do reality, no bolo to ťažké, hoci sa to tak nezdalo.
Prehovoril umelec, preblesklo mu rýchlo hlavou z jedného konca na druhý a ako rýchlo sa myšlienka objavila, tak rýchlo aj stíchla. „Ja si na umeleckých dielach - literárnych, maliarskych alebo hudobných - vážim primárne tú estetickú funkciu. O to predsa ide, nie? O ten vplyv na vašu dušu, pocity, ktoré vyžaruje. Skrz ne sa potom možno dopátrať, čo sa autor snaží naznačiť, ak nie rovno povedať." Faktom zostávalo, že to bol dosť povrchný spôsob nazerania na umenie, ktoré zase bolo asi tým najlepším prejavom samého seba, s akým ľudstvo mohlo prísť alebo príde. Na druhú stranu, príliš sa za to nehanbil, pretože si uvedomoval, že niekde začať musí. Že je tu chodníček, po ktorom sa vydá, aby odhalil hĺbky myšlienok autora toho alebo oného diela. A bránkou otvárajúcou sa na tejto chodníček bol dojem. Prvý, druhý alebo až tretí mohol rozhodnúť, no vždy to bol dojem. Chvíľkové očarenie, ktoré však nevyprchávalo, ale držalo sa mysle ešte dlhý čas len aby spoznal každý odtieň odrazu krásy oproti sebe. Ak bol dojem kladný, ochotne sa púšťal do jeho analýzy (a niekedy proste len stál a užíval si ten zážitok každým dúškom svojho ducha), pokiaľ nie, o to viac ho lákalo pochopenie, prečo niekto stvoril niečo také...také...čo sa Richardovi jednoducho nepáčilo. Išlo o podstatu toho všetkého. „Ťažko povedať. Ja som perfekcionista a pokiaľ to nie je podľa mojej predstavy, nikdy nemôžem byť spokojný. A určite ma nepoteší, keď z mojej ruky vyjde taká kresba, akú by bez problémov nakreslilo aj dvanásťročné dieťa..." Bolo to frustrujúce, ale naučil sa vyjadrovať inými spôsobmi...ak vôbec. V rámci otázky prežitia totiž všetko ponechával vo svojom vnútri, to dobré i zlé a na svetlo sveta pustil len máločo. A pred málokým. Na jeho dlhšie rozprávanie s osobnou skúsenosťou mu moc nemal čo povedať. Bolo pekné vedieť, že niektorí mimo odboru sa dokázali prejaviť, lenže toto nebola len otázka štúdia - tu išlo o to, či to človek vedel a dokázal, alebo nie. Jeho myseľ a oči by chceli, lenže ruky odmietali vkresliť tú podobu, po akej túžil. Vyzeralo to tak...lenže horšie a primitívnejšie a Richard si tak trochu zakladal na tej zložitosti, takmer až zbytočnej nutno dodať.
„No," začal Richard zamyslene. „Asi to možno brať ako revolúciu v myslení a zmene v spôsobe štýlu? Posunutie sa trochu ďalej..." Bola to jeho osobná úvaha. V skutočnosti by si nedovolil analyzovať myseľ človeka, ktorého pozná tak málo bez nejakých zdrojov informácií. To by bolo bláznovstvo a chyba nad všetky chyby.
Obočie mu spýtavo vystrelili smerom hore, ale aby nevytvoril trápnu situáciu, nechal svoje kútiky dvihnúť sa hore do mierneho úsmevu, aby vzbudil dojem, že ho porovnávanie s pouličnou lampou pobavilo. Nebolo to tak, ale rozhodol sa spasiť chlapca oproti, pretože vedel, aké to je mať trochu...svojskejší humor, ak vôbec nejaký existoval v danom človeku. Keď sa však už vybrali, Richard si dosť nahlas odkašlal a postavil sa na kraj chodníka. „Ideš opačným smerom," poznamenal a kývnutím hlavy naznačil smerom, z ktorého prišiel. „Tam skôr nájdeš niečo teplé a kvalitné."
Richard Ecclestone
Richard Ecclestone
Demon - běžný démon

Posts : 9
Join date : 16. 12. 18
Location : Shadow Hills

Návrat nahoru Goto down

Strana 2 z 2 Previous  1, 2

Návrat nahoru


 
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru